8 C 247/2021-11 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 9 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 22. 12. 2020 a v kapitalizované výši 1 624,37 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 433 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku, a poplatků v celkové výši 8 280 Kč v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 560 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 3. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 10 360 Kč a dluží částku 9 920 Kč, která sestává z dlužné jistiny. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dle údajů sdělených žalovaným o své finanční situace, příjmech, výdajích a závazcích, které byly ověřeny doklady předloženými žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 19. 1. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně žádosti o poskytnutí úvěru a formuláře pro standardní informace, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2021, výzvy k úhradě ze dne 15. 3. 2021 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok a administrativní poplatky v celkové výši 8 760 Kč, v 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč, počínaje dvacátým sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2018 zaměstnancem a jeho příjem činil 12 521 Kč měsíčně, což bylo ověřováno výplatními páskami a pracovní smlouvou. Celkové výdaje měly činit v roce 2018 celkem 9 360 Kč, z čehož měsíční výdaje na bydlení činily 5 860 Kč a na stravu a ostatní potřeby mělo postačovat 3 500 Kč Tyto výdaje byly ověřovány doklady o SIPO. Dopisem ze dne 19. 1. 2021 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 8. 2. 2021 a žalovaný byl vyzván uhradit dluh do 1. 3. 2021. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 12 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na jeho příjmy a výdaje, což bylo zaznamenáno v jeho žádosti o úvěr, avšak z této listiny bylo zjištěno, že nebyly ničím ověřovány jeho měsíční výdaje, kromě výdajů na bydlení a poskytovatel úvěru vycházel pouze z odhadu spotřebitele a jeho sdělení, dle něhož mu mělo postačovat na živobytí po úhradě nákladů na bydlení 3 500 Kč, tj. 116 Kč denně. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o zápůjčce uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 10 360 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 1 640 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky do 1. 3. 2021 dopisem ze dne 8. 2. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne od splatnosti a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od 2. 3. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1 570 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 200Kč.