8 C 27/2022-11 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14 121 Kč, úroku ve výši 20,11 % ročně z částky 9 032,11 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a za dobu do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 9 303,79 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 032,11 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a za dobu do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 3 710,15 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 1 335 Kč (úroková sazba 20,11 % ročně), odměny za hotovostní režim splátek ve výši 6 576 Kč a za administrativní činnost ve výši 2 240 Kč. Celkovou částku 24 151 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 45 pravidelných týdenních splátkách po 537 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 12. 2015. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 10 030 Kč a dluží částku 14 121 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 9 032,11 Kč a dlužných poplatků ve výši 5 088,89 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], zákaznické karty žalovaného, oznámení o postoupení pohledávky z 6. 1. 2021, výzvy k úhradě z 11. 11. 2021 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 1 335 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 240 Kč, a za hotovostní režim splátek 6 576 Kč v 45 týdenních splátkách po 537 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2015 zaměstnancem a měl dosahovat čistého příjmu ve výši 14 500 Kč, což bylo ověřeno výplatními páskami. Celkové výdaje měly činit v roce 2015 celkem 15 300 Kč měsíčně, z čehož nájemné činilo celkem 9 000 Kč. Žalovaný splatil na zápůjčku celkem částku 10 030 Kč. Dopisem ze dne 6. 1. 2021 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 11. 11. 2021. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 14 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na majetkové, rodinné a pracovní poměry žalovaného, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že bylo vycházeno z příjmů žalovaného ve výši 19 200 Kč, které měly být tvořeny mzdou ve výši 14 500 Kč a blíže neurčenými jinými příjmy ve výši 4 700 Kč, které nebyly nijak ověřovány. Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalovaného, které nepřesáhly částku 15 000 Kč, s odhlédnutím od neověřených příjmů, s měsíčními výdaji je nutno konstatovat, že žalovaný není schopen jakýkoliv úvěr splácet, aniž by se dále nezadlužoval. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením obou smluv zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] neplatná. 7. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle výše uvedené smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a vráceno bylo 10 030 Kč. Žalovaný tudíž z titulu této neplatné smlouvy žalobkyni dluží žalobkyni 3 970 Kč, které je povinen vrátit. Žalovaný byl vyzván k vrácení částky dopisem ze dne 6. 1. 2021, který mu byl doručován 25. 1. 2021 prostřednictvím České pošty s.p. Při řádném průběhu doručování by se zásilka dostala do jeho dispozice nejpozději 28. 1. 2021 a desetidenní lhůta k vrácení dluhu uplynula 7. 2. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dluhu následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 8. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 800 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč.