8 C 278/2022-12 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 45 728 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 3 577 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 860 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 418 Kč. Celkovou částku 45 728 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 565 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 1. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 15 200 Kč a dluží částku 18 655 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 11 850,53 Kč a dlužné částky poplatků. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. Dále žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 11 028 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 017 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 628 Kč. Celkovou částku 73 673 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 4 093 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 1. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 46 600 Kč a dluží částku 27 073 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 19 732,49 Kč a dlužné částky poplatků. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby, dle které měl uhradit žalovanou částku do 18. 8. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a [datum], zákaznických karet žalovaného, oznámení o postoupení pohledávky z 30. 1. 2022, výzvy k úhradě z 3. 8. 2022 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 3 577 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 10 278 Kč, v 60 týdenních splátkách po 565 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2018 OSVČ a jeho příjem měl činit 69 401 Kč měsíčně, což mělo být ověřováno výpisy z bankovních účtů za měsíce říjen a listopad 2018 a údajně pracovní smlouvou ze dne 15. 7. 2002. Celkové výdaje měly činit v roce 2018 celkem 30 100 Kč, z čehož odhadované měsíční výdaje činily 20 000 Kč a splátky úvěrů 10 100 Kč Tyto výdaje nebyly ověřovány ničím. Dopisem ze dne 30. 1. 2022 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2022 byl vyzván k úhradě dluhu do 18. 8. 2022. Dále bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 7. 2018 smlouvu o zápůjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 11 028 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 17 645 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 4 093 Kč, počínaje měsícem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2018 OSVČ a jeho příjem činil 62 656 Kč měsíčně, což mělo být ověřováno výpisy z bankovních účtů za měsíce květen a červen 2018. Celkové výdaje měly činit v roce 2018 celkem 35 000 Kč, z čehož odhadované měsíční výdaje činily 15 000 Kč a splátky úvěrů 20 000 Kč Tyto výdaje nebyly ověřovány ničím. Dopisem ze dne 30. 1. 2022 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2022 byl vyzván k úhradě dluhu do 18. 8. 2022. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 20 000 Kč a ve výši 45 000 Kč ve formě zápůjček, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do jeho zákaznické karty, avšak z této karty bylo zjištěno, že nebyly ničím ověřovány jeho měsíční výdaje a poskytovatel úvěru vycházel pouze z odhadu spotřebitele a jeho sdělení. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o zápůjčce uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne [datum] žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a dle smlouvy ze dne [datum] ve výši 45 000 Kč. Žalovaný dosud na úvěr dle smlouvy ze dne [datum] vrátil částku 15 200 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 4 800 Kč