8 C 281/2021-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 8 626 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 1. 2. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit včetně sjednaného souhrnného poplatku ve výši 5 726 Kč. Celkovou částku 12 726 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 212,10 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a uhradila pouze 4 100 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumala právní žalobkyně dotazem na osobní a majetkové poměry a žalobkyně provedla kontrolu náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolu platební historie žalované u žalobkyně a telefonicky kontrolu zaměstnání. Nakonec byla vyhodnocena aktuální finanční situace žalované dle čestného prohlášení a předložených dokumentů zaškrtnutých v kartě klienta. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], evidenční karty žalované, přehledu plateb, výzvy k úhradě z 30. 11. 2020 včetně podacího archu, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 1 386 Kč, poplatek za zpracování ve výši 2 100 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 240 Kč, v 60 týdenních splátkách po 212,10 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo úvěrujícím zjištěno a zapsáno do evidenční karty, že žalovaná byla v roce 2018 na mateřské dovolené a dosahovala příjmů ve výši 7 600 Kč, což mělo být ověřeno výpisem z bankovního účtu. Další blíže neurčené příjmy domácnosti měly činit 7 784 Kč a nebyly ničím ověřeny. Celkové výdaje měly činit v roce 2018 celkem 14 349 Kč měsíčně, vycházeje z výdajů na bydlení 8 939 Kč a životního minima. Výdaje žalované nebyly ověřovány ničím. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 30. 11. 2020. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 7 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně tato zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na osobní, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do její evidenční karty, avšak ničím nebyly prověřovány výdaje žalované. Navíc bylo vycházeno i ze zcela neověřeného dalšího příjmu domácnosti. Ze zjištěného skutkového stavu vyplýtvá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 4 100 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 2 900 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 30. 11. 2020, který byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 3. 12. 2020 a 14-ti denní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 17. 12. 2020. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od 18. 12. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější nevznikly v souvislosti s tímto řízením žádné náklady, bylo dle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byla žalobkyně zavázána k zaplacení doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč.