8 C 399/2021-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 8 688 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 5 356,27 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a za dobu do 24. 6. 2019 v kapitalizované výši 2 857,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 356,27 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a za dobu do 24. 6. 2019 v kapitalizované výši 1 364,45 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 1 053 Kč (úroková sazba 20,5 % ročně), odměny za hotovostní režim splátek ve výši 3 991 Kč a za administrativní činnost ve výši 1 644 Kč. Celkovou částku 14 688 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 245 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 2. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 6 000 Kč a dluží částku 8 688 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 5 356,27 Kč a dlužných poplatků ve výši 3 331,73 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], zákaznické karty žalované, oznámení o postoupení pohledávky z 24. 6. 2019, výzvy k úhradě z 28. 1. 2021 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 1 053 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 644 Kč, a za hotovostní inkaso splátek 3 991 Kč v 60 týdenních splátkách po 245 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2015 zaměstnancem a dosahovala čistého příjmu ve výši 10 500 Kč měsíčně, což bylo ověřeno výplatními páskami. Další blíže neurčené příjmy žalované měly činit 4 500 Kč měsíčně a nebyly ověřeny ničím. Celkové výdaje měly činit v roce 2015 – 8 800 Kč měsíčně, z čehož výše nájemného či inkasa činila 3 000 Kč měsíčně, výdaje však nebyly ničím ověřeny. Žalovaná splatila na zápůjčku celkem částku 6 000 Kč. Dopisem ze dne 24. 6. 2019 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má být uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 28. 1. 2021. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 8 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na majetkové, rodinné a pracovní poměry žalované, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že bylo vycházeno z příjmů žalované ve výši 10 500 Kč, které byly tvořeny mzdou a blíže neurčených dalších příjmů ve výši 4 500 Kč, které nebyly ničím ověřeny, stejně jako měsíční výdaje, které měly činit 8 800 Kč. Z výše uvedeného je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru, neboť ničím neověřoval další příjmy žalované a zejména její výdaje. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] neplatná. 7. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle výše uvedené smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a vráceno bylo 6 000 Kč. Žalovaná tudíž z titulu této neplatné smlouvy žalobkyni dluží žalobkyni 2 000 Kč, které je povinna vrátit. Žalovaná byla vyzvána k vrácení částky dopisem ze dne 24. 6. 2019, který jí byla doručována 17. 7. 2019 prostřednictvím České pošty s.p. Při řádném průběhu doručování by se zásilka dostala do jeho dispozice nejpozději 20. 7. 2019 a desetidenní lhůta k vrácení dluhu uplynula 30. 7. 2019. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dluhu následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 8. Protože žalované, která byla ve věci úspěšnější, nevznikly žádné náklady v souvislosti s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 400 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč.