8 C 428/2021-11 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 13 242,36 Kč, úroku v kapitalizované výši 13 917,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 242,36 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a za dobu do 19. 7. 2021 v kapitalizované výši 2 184,08 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 971,90 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit včetně sjednaného úroku, nákladů za vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku ve výši 17 184 Kč. Celkovou částku 37 184 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 10. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 13 300,02 Kč a dluží částku 23 883,98 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 13 242,36 Kč a dlužné částky poplatků. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na její příjmy a výdaje, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do žádosti o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 5. 8. 2021. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně formuláře pro standardní informace, žádostí o úvěr ze dne 17. 8. 2018, oznámení o postoupení pohledávky z 5. 8. 2021, výzvy k úhradě z 17. 8. 2021 a 18. 10. 2021 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o poplatky v celkové výši 17 184 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2018 zaměstnancem a její mzda činila 7 613 Kč měsíčně, což bylo ověřováno výplatními páskami. Dále měla pobírat důchod ve výši 6 085 Kč a státní příspěvky ve výši 880 Kč. Celkové výdaje měly činit v roce 2018 celkem 8 210 Kč měsíčně, z čehož náklady na bydlení ve výši 3000 Kč nebyly ničím ověřeny, stejně jako odhadované měsíční výdaje 3 410 Kč a splátky úvěrů 1 300 Kč a exekuční srážky 500 Kč. Dopisem ze dne 5. 8. 2021 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a dopisem ze dne 17. 8. 2021 byla vyzvána k úhradě dluhu do 31. 8. 2021. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 20 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na měsíční příjmy a výdaje. Poskytovatel úvěru ověřil příjmy žalované, které tvořily mzda, důchod a sociální dávky v celkové výši 14 558 Kč a u výdajů vycházel pouze z odhadu spotřebitele a jeho sdělení, přičemž z nich mohl zjistit, že žalovaná splácí další úvěr a zejména je postižena exekucí, což znamená, že další úvěr není schopna reálně splácet, aniž by se dále nezadlužila. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 13 300,02 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 6 669,98 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 17. 8. 2021 do 31. 8. 2021, který mu byl doručován 25. 1. 2021, proto se dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,5 % ročně od 1. 9. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 849 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 212 Kč.