8 C 60/2022-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 11 362 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 365,91 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 11 362 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a od 1. 7. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Dále se domáhala zaplacení částky 20 760 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 24 712,07 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 14 975,58 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a od 1. 7. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Nakonec se domáhala zaplacení částky 10 258 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 426,23 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 10 258 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a od 1. 7. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec], s žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce, dle které tento právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto půjčku zvýšenou o souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč uhradit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 22. 7. 2006. Žalovaná uhradila pouze částku 5 278 Kč a dluží celkem 11 362 Kč, což sestává z jistiny ve výši 6 828,13 Kč a souhrnného poplatku ve výši 4 533,87 Kč. Dne [datum] byla uzavřena mezi stejnými účastníky další smlouva o půjčce, dle které tento právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto půjčku zvýšenou o souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč uhradit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 640 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 27. 5. 2006. Žalovaná uhradila na tento dluh celkem částku 12 520 Kč a dluží na jistině 12 475,96 Kč a na poplatku 8 284 Kč Další smlouva o půjčce byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena [datum], půjčená částka činila 10 000 Kč za podmínek jako ve smlouvě z [datum] s poslední splátkou stanovenou na 4.3.2006. Žalovaná uhradila pouze 6 382 Kč a dluží na jistině 6 164,66 Kč a na poplatku 4 093,34 Kč [právnická osoba] postoupila tyto svoje pohledávky za žalovanou žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z předložených listin, a to smlouvy o půjčce ze dne [datum], [datum] a [datum] včetně smluvních podmínek a zákaznické karty, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku a výzvy k plnění ze dne [datum] byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec] uzavřel s žalovanou tři smlouvy o půjčce, a to dne [datum], [datum] a [datum], jejíž součástí byly tzv. smluvní podmínky. Na základě první smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 16 640 Kč vypočtenou jako součet půjčené částky a souhrnného poplatku ve výši 6 640 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. První splátka byla splatná sedmá den od data uzavření smlouvy a každá následující týdenní splátka vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Na základě druhé smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 33 280 Kč vypočtenou jako součet půjčené částky a souhrnného poplatku ve výši 13 280 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 640 Kč. Na základě třetí smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 16 640 Kč vypočtenou jako součet půjčené částky a souhrnného poplatku ve výši 6 640 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná půjčku nesplácela řádně a celkem právnímu předchůdci žalobkyně uhradil na první půjčku 6 382 Kč, na druhou půjčku 12 520 Kč a na třetí půjčku 5 278 Kč. Listinou ze dne 6. 1. 2021 bylo původním věřitelem žalovanému sděleno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a tato listina byla na adresu žalované odeslána Českou poštou dne 1. 2. 2021. Výzvou ze dne 11. 11. 2021 byla žalovaná vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky. Přes tuto výzvu žalovaná neuhradila žalobkyni na žalovanou částku ničeho. 4. Na smlouvu o půjčce je nutno aplikovat ustanovení § 657 a následujícího občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a rovněž zákon č. 321/2001 o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, přičemž v souladu se zjištěními, které jsou konstatovány ve výše uvedeném skutkovém stavu, je možno učinit závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny tři smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 a násl. občanského zákoníku, přičemž předmětné smlouvy obsahují i všechny podstatné náležitosti, které jsou uvedeny v § 4 zákona č. 321/2001 Sb. 5. Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. souhrnném poplatku. S ohledem na výši souhrnného poplatku a splatnost úvěru představuje RPSN půjčky u všech třech smluv 199,4 % ročně. Dle závěru soudu souhrnný poplatek neměl jinou funkci než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, plnil tedy funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Tato skutečnost musela být zřejmá rovněž žalované, která smlouvu uzavírala, neboť tuto smlouvu uzavírala s podnikatelem, jehož předmětem podnikání v době uzavření smlouvy bylo mj. poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že tento podnikatel byl založen za účelem zisku, který, aniž by byl ujednán úrok za přenechání půjčených prostředků (či jiná odměna), by jinak z předmětného případu generován nebyl. S ohledem na dobu splatnosti obou půjček představující 52 týdnů odpovídá zmiňovaný poplatek ročnímu pevnému úroku přesahujícímu více než 70 % jistiny, což je odměna nepřiměřeně vysoká, přesahující více než 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok ve všech třech výše uvedených smlouvách pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy a proto je toto ujednání dle § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu tzv. souhrnného poplatku nevzniklo. 6. Dle § 41 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 7. Smlouva o půjčce je neplatná pouze v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku a jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů, je tedy zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce neuzavřeli, přičemž tyto okolnosti musely být zřejmé i žalované. Na základě toho učinil soud závěr, že v těchto třech konkrétních případech částečná neplatnost ujednání o úrocích (souhrnný poplatek), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v obou případech absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o půjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo. 8. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost těchto smluv o půjčce vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle těchto neplatných smluv dostal. Žalovaná obdržela dle smlouvy ze dne [datum] finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátila částku 6 382 Kč. Je proto povinna vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 3 618 Kč. Dle smlouvy ze dne [datum] obdržela 20 000 Kč a vrátila 12 520 Kč, je proto povinna vrátit 7 4