9 C 189/2022-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 8 560,3 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně. [právnická osoba] s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 7 075 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 977 Kč, s úrokovou sazbou 30 % ročně, částku za zpracování a další péči o zákazníka ve výši 1 500 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 290 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum], čemuž žalovaná nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedla dne [datum] a do postoupení pohledávky uhradila pouze částku 6 300 Kč. Ke dni [datum] činila dlužná jistina částku 5 033,50 Kč a dlužný poplatek 3 526,80 Kč. Po tomto datu žalovaná na předmětnou pohledávku ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno písemně dopisem Od tohoto data do sepisu žaloby žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky 8 560,3 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 5 033,50 Kč a dlužného poplatku 3 526,80 Kč, kapitalizovaných úroků 738,25 Kč (úrok 30 % ročně počítaný z dlužné jistiny od [datum] do data postoupení, [datum]), kapitalizovaných úroků z prodlení 461,40 Kč (úrok 8,25 % ročně z dlužné jistiny od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení), úroku ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 033,50 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 5 033,50 Kč od [datum] do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, tak, že informace získané od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. V případě smlouvy [číslo] byly informace ověřeny ze složenky 5,6/ [rok]. Předchůdkyně žalobkyně navíc nahlédla do veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Žalovaná do karty uvedla, že má stálý příjem ze státní podpory, žije ve spolubydlení, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. K prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila zákaznickou kartu, do které se zaznamenaly údaje sdělené žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila kladně. Žalobkyně upozornila, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzvala žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne [datum]. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 3. Soud vycházel z listin předložených žalobkyní a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba], žalované v hotovosti při podpisu dohody částku 8 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 15 075 Kč, z toho 8 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 7 075 Kč jako poplatek, který tvořil jednak kapitalizovaný 30 % roční úrok ve výši 3 977 Kč, částka 1 500 Kč představující poplatek za zpracování úvěru, a dále 1 589 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního. Uvedenou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 52 týdenních splátkách po 290 Kč. Před sjednáním dohody [právnická osoba] [anonymizováno] zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovanou vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jejích osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaná bydlela se spolubydlící, měla základní vzdělání, byla svobodná a měla jednu vyživovací povinnost. Žalovaná byla na mateřské dovolené a její čistý měsíční příjem vyčíslila na 11 000 Kč měsíčně a mezi ostatní příjmy zahrnula ještě částku 3 150 Kč. Výdaje žalovaná vyčíslila na celkem 5 000 Kč. Příjmy a výdaje byly společností ověřeny z blíže neurčených složenek asi za měsíce květen a červen [rok]. Za účelem prověření schopnosti žalované splácet, společnost [právnická osoba] nahlédla také do insolvenčního rejstříku. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnuté finanční prostředky splácet a finanční prostředky jí poskytla. Žalovaná na svůj závazek uhradila celkem částku 6 300 Kč [právnická osoba] následně dne [datum] prodala žalobkyni pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost omámila žalované dopisem ze dne [datum], ve kterém zároveň vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku 12 397,29 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy [číslo] zaplatila na účet žalobkyně do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem, který dala do poštovní přepravy dne [datum]. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). 5. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropsk