9 C 39/2021-47 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do [datum], což neučinila, a to ani poté, co byla k úhradě dluhu upomínána původní věřitelkou, tak zástupcem žalobkyně upomínkou odeslanou dne [datum]. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve registrovala zadáním osobních údajů, vč. telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Následně žalovaná odsouhlasila znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok k registraci. Po ověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Částka 7 000 Kč byla žalované vyplacena dne [datum]. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a došla k závěru, že nemá důvodné pochyb ohledně platební schopnosti žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne [datum]. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 3. Z listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně dne [datum] zaslala částku ve výši 7 000 Kč ve prospěch účtu žalované, který označila na listině s názvem Smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaná jí žádnou částku nevrátila. [právnická osoba] následně dne [datum] prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne [datum]. Stejného dne zaslal zástupce žalobkyně žalované výzvu k zaplacení dlužné částky s upozornění, že v případě nezaplacení bude věc po ukončení soudního řízení předána exekutorovi. Zásilka byla dána do přepravy dne [datum]. 4. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V prvé řadě je třeba uvést, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena jakákoliv smlouva, když na listině s názvem Smlouva o spotřebitelském úvěru zcela absentuje jakýkoliv podpis žalované. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalované s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Naopak bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na označený bankovní účet v dispozici žalované dne [datum] částku 7 000 Kč, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takového jednání. Z uvedeného je zřejmé, že nelze jinak než uzavřít, že se v tomto okamžiku se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila přijetím plnění bez právního důvodu. Ve smyslu § 2991 o. z. má právní předchůdkyně žalobkyně na vrácení toho co plnila, když stejné právo má i žalovaná, jak jest uvedeno v § 2993 větě první o. z. Jelikož žalovaná ničeho žalobkyni nevrátila, představuje částka 7 000 Kč majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 7 000 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení. 5. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne [datum], kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a zároveň byla druhým dopisem z téhož dne vyzvána k vrácení dlužné částky žalobkyni. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum]. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne [datum]. Od té doby měla žalovaná 3 dny na to, aby dlužnou částku zaplatila, tedy do [datum]. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 7 000 Kč, a to ode dne [datum]. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč, když podle nařízení č. 351/2013 Sb. právě tolik činil zákonný úrok z prodlení k datu počátku prodlení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. Pouze nad rámec již uvedeného soud dodává, že i v případě, že by dospěl k závěru, že k uzavření smlouvy mezi stranami došlo, byla by žaloba v obdobném rozsahu zamítnuta, když z předložených tvrzení a důkazů rozhodně nevyplývá, že předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. 6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch částečný. Soud přistoupil ke kapitalizaci veškerého požadovaného a přiznaného příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), a zjistil, že žalobkyně měla úspěch co do částky 7 648,70 Kč (81,83 % celku) a neúspěch ve výši 1 698,7 Kč (18,17 % celku). Po odečtení neúspěchu od úspěchu soud uzavřel, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 63,66 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a na věc aplikoval § 14b citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 200 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, činí 1 489 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 63,66 %, soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 948 Kč. 7. Lhůta k plnění byla v případě výroků I. a III. stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.