109 C 8/2023-43 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 101 675,63 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. [právnická osoba] (dále také„ ČS“) dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na podkladě které se právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit v pravidelných splátkách po 2 329 Kč, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr za splatný v celé výši ke dni [datum], přesto žalovaný úvěr nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 101 675,63 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 101 675,63 Kč od [datum] do zaplacení. Celkem žalovaný do podání žaloby uhradil 110 163 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tak, že banka kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, a insolvenční rejstřík. Dále pak pracovník banky zkontroloval příjem žalovaného i na základě doložených výpisů z bankovního účtu žalovaného, ze kterých jsou patrné jeho pravidelné měsíční příjmy ze zaměstnání v částce 19 446 Kč. Předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, na 6 687 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Splátka nového úvěru činila 2 351 Kč a nové splátkové zatížení tedy činilo 2 483 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z uvedené smlouvy předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 3. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: 4. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný o sobě uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnán s příjmem 20 000 Kč měsíčně a jeho výdaje činí 2 500 Kč. 5. Z listiny Podklady pre súdné konanie bylo zjištěno, že žalovaný načerpal částku 150 0000 Kč dne [datum] a na svůj dluh uhradil celkem 110 163 Kč. 6. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že ČS se zavázala žalovanému bez zbytečného odkladu po podpisu listiny poskytnout částku 150 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal finanční prostředky vrátit formou měsíčních splátek ve výši 2 329 Kč, a to nejpozději do [datum]. 7. Z listiny nazvané Posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný požádal ČS o úvěr prostřednictvím telefonu a uvedl příjem 19 446 Kč, což pracovník zkontroloval na základě výpisů z účtů žalovaného. Dále banka nahlédla do insolvenčního rejstříku, ověřila informace v CBCB a nahlédla do interní historie klienta. Z CBCB zajistila, že žalovaný má kontokorentní úvěr u ČS s limitem 1 000 Kč a orientační splátkou 83 Kč. Banka následně stanovila výdaje žalovaného na základě jim sdělených údajů v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 6 867 Kč. 8. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že ČS prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že ČS oznámila žalovanému, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. 10. Výzvou ze dne [datum] a kopií podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 115 633,79 Kč s příslušenstvím nejpozději do 10 dnů ode dne doručení výzvy. Zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne [datum]. 11. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že na něj v měsících srpen až říjen [rok] došly příjmy ze zaměstnání odpovídající tvrzením žalobkyně žalobě. Soud se však zaměřil rovněž na zůstatky na účtu, které vykazovaly záporný zůstatek a v měsíci srpnu [rok] pak 36,26 Kč. Z výpisů z účtu pak rozhodně nelze zjistit pravidelné výdaje žalovaného, s výjimkou nájemného ve výši 2 500 Kč. 12. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru ze dne [datum] se ČS zavázala poskytnout žalovanému částku 150 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 329 Kč, a to nejpozději do [datum]. Žalovaný finanční prostředky vyčerpal dne [datum]. Před sjednáním dohody ČS zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaným uvedený příjem 19 446 Kč zkontrolovala z výpisů z účtů žalovaného. Dále banka nahlédla do insolvenčního rejstříku, ověřila informace v CBCB a nahlédla do interní historie klienta. Z CBCB zajistila, že žalovaný má kontokorentní úvěr u ČS s limitem 1 000 Kč a orientační splátkou 83 Kč. Banka následně stanovila výdaje žalovaného na základě jim sdělených údajů v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 6 867 Kč. Žalovaný následně neplnil splátky řádně a včas a na svůj dluh uhradil celkem částku 110 163 Kč ČS následně dne [datum] prodala žalobkyni pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne [datum] a v němž poskytla žalovanému lhůtu k úhradě dluhu 10 dnů od doručení dopisu. 13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě kt