11 C 104/2023-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 13 290,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru (expres půjčka), na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Úrok byl úročen úrokovou sazbou ve výši 18,70 % ročně. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr a sjednané úroky splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný porušil své závazky vyplývající ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně s prodlením s úhradou sjednaných měsíčních splátek, a proto využil právní předchůdce žalobkyně oprávnění ze smlouvy, dopisem ze dne [datum] ukončil poskytování úvěru a k témuž dni úvěr zesplatnil. Právní předchůdce žalobkyně uplatnil právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 14 589,78 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od [datum] žalobkyně požaduje také zaplacení úroku z prodlení. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 30 905 Kč s tím, že je zaměstnán na dobu neurčitou, má vlastní bydlení a že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek vůči právnímu předchůdci žalobkyně ve výši 9 694,47 Kč a vůči ostatním subjektům závazky ve výši 2 674 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného byly odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Po provedení individuálního ohodnocení žalovaného dospěl původní věřitel k závěru, že žádosti o úvěr lze vyhovět. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tyto svoje pohledávky za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem doručeným doporučeně. Žalovaný do podání žaloby uhradil pouze 10 931,50 Kč, zbývající část dluhu neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se vyjádřili, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byli současně poučeni, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila v podání ze dne [datum]. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o úvěru ze dne [datum], Všeobecné produktové podmínky [účinnost], všeobecné obchodní podmínky [účinnost], zesplatnění pohledávky ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu pohledávek (příloha [číslo]), dohoda o úplatě ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzva ze dne [datum] vč. podacího lístku ze dne [datum], platební historie, výpis z úvěrového účtu, vysvětlení některých pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum]. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru (Expres půjčka), podle které [právnická osoba], poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč neúčelově. Žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o příslušenství v 24 měsíčních splátkách po 904,73 Kč, počínaje [datum]. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný na dobu neurčitou s čistou mzdou 30 905 Kč měsíčně. Celkové měsíční příjmy domácnosti měly činit v době podpisu smlouvy částku 50 000 Kč, přičemž byl v domácnosti pouze jeden zdroj příjmu. Výdaje zkoumány nebyly, pouze interní splátky ve výši 9 694,47 Kč měsíčně a externí splátky ve výši 2 674 Kč měsíčně. Žalovaný je ženatý, bydlí ve vlastní nemovitosti a má dvě vyživovací povinnost. Dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z platební historie vyplývá, že žalovaný za celou dobu smluvního vztahu uhradil celkem částku 10 931,50 Kč. Předžalobní upomínka byla vyhotovena [datum] a odeslána [datum]. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotř