11 C 22/2023-32 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 48 228,54 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], na podkladě níž byl žalovanému poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba], úvěr až do výše sjednaného limitu ve výši 50 000 Kč na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal platit úvěr spolu s úroky ve výši 16,90 % ročně, a to společně s poplatky ve výši 50 Kč za každé čerpání úvěru a poplatky souvisejícími s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že bude úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 500 Kč vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Žalovaný se však se splácením dostával do prodlení, resp. poskytoval jen částečné plnění. Při prodlení byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím. Tohoto práva využila a rozhodla o zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Jistina v době zesplatnění byla vyčíslena na částku 48 228,54 Kč. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalovanou, přičemž právní předchůdkyně žalovanému postoupení písemně oznámila. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně jako poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Dále vyhledáváním žalovaného v insolvenčním rejstříku, ověření platnosti dokladu totožnosti a prověřením pohybu na bankovním účtu žalovaného. Právní předchůdkyně tak zjistila, že průměrný měsíční příjem žalovaného je ve výši 17 966 Kč. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 3 000 Kč měsíčně na nájemné, zbývající výdaje neuvedl, protože žalobkyně počítala s výdaji ve výši 7 278 Kč měsíčně. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jeho příjmu, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná. Žalovaná částka 48 228,54 Kč je čistou jistinou úvěru a neobsahuje v sobě žádní poplatky ani úroky. K této částce žalobkyně dospěla po zohlednění plateb žalovaného na dlužnou jistinu. Žalovaný celkem načerpal částku 156 360,31 Kč a uhradil celkem (příchozí platby) 112 121,57 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po odeslání předžalobní upomínky. 2. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o vstupu žalobkyně do řízení na místo dosavadní žalobkyně společnosti [právnická osoba], když tato byla vymazána z obchodního rejstříku v důsledku fúze sloučením ke dni [datum] a veškeré její jmění včetně práv a povinností přešlo na nástupnickou společnost, a to na žalobkyni. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již na základě výzvy ze dne [datum]. 5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k dispozici peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 50 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal v dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich dohodnuté úroky ve výši 16,90 % ročně a dále zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ceny za poskytnuté služby uvedené v bodě 4 smlouvy. Žalovaný svůj závazek z uvedené dohody neplnil, když ke dni [datum] evidovala právní předchůdkyně žalobkyně na kartovém účtu žalovaného dluh po splatnosti ve výši 53 647 Kč. Následně dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně po předchozím upozornění úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného, aby dluh ve výši 53 647 Kč neprodleně uhradil, což žalovaný neučinil. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela, dle tvrzení žalobkyně, pouze z jeho údajů uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru, zejména ze sdělení výše jeho příjmů. Žalovaný uvedl příjem ve výši 17 966 Kč a výdaje ve výši 3 000 Kč na nájemném. Z výpisu účtu žalovaného vyplývá, že jeho měsíční saldo bylo vždy záporné. Příjmy byly zhruba 20 000 Kč měsíčně (vyjma měsíce října 2020), výdaje 30 000 Kč až 77 000 Kč měsíčně. Následně pohledávku za žalovaným převedla úplatně na žalobkyni se všemi právy a příslušenstvím smlouvou nazvanou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalovanému oznámila dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou mu odeslala dne [datum]. Žalovaný v průběhu trvání smlouvy celkem čerpal 156 360,31 Kč a uhradil do podání žaloby částku 112 121,57 Kč. Po podání žaloby již nic dalšího uhrazeno nebylo. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm