11 C 238/2022-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 362 120,59 Kč (333 750,50 Kč na jistině, 28 370,09 Kč z titulu příslušenství) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 343 875,85 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru konsolidace půjček [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 440 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet formou měsíční splátky ve výši 5 789,19 Kč včetně pojištění (na jistinu a úroky ve výši 5 315,19 Kč) v celkovém počtu 120 splátek. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 7,9 %, RPSN ve výši 8,17 %. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, vycházela žalobkyně nejen z informací získaných od žalovaného jako spotřebitele, ale také nahlédnutím do registru BRKI, NRKI, ISIR, SOLUS a databáze Ministerstva vnitra ČR. Zároveň žalobkyně zohlednila statistické údaje o životním a existenčním minimu. Žalovaný byl v době sjednání úvěru v zaměstnaneckém úvěru s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 882 Kč, celkovými čistými měsíčními příjmy domácnosti ve výši 50 000 Kč, přičemž výdaje byly žalobkyni odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a žalobkyně tak vycházela z částky 5 453,20 Kč. Porovnáním příjmové a výdajové stránky žalovaného stanovila žalobkyně výši disponibilních příjmů a následně stanovila výši stanovené splátky. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, žalobkyně dospěla k závěru, že lze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru vyhovět a tento ve sjednané výši schválila. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 440 000 tak, že část úvěru byla použita na úhradu stávajících závazků a zbývající část byla čerpána převodem na bankovní účet žalovaného. Protože žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil toliko 240 940,31 Kč, a docházelo tak k opakovanému porušení smluvních ujednání, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný nejpozději ke dni 27. 6. 2021 ve výši 381 950,55 Kč a současně vyzvala žalovaného k úhradě splatné částky. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 333 750,50 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku zesplatněného ke dni 29. 3. 2022 ve výši 10 125,35 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ke dni 29. 3. 2022 (předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře) ve výši 556,46 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny ke dni 29. 3. 2022 ve výši 14 892,28 Kč, a z dílčích poplatků (poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky, případně též dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr) ve výši 1 896 Kč a ve výši 900 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 333 750,50 Kč a částky 10 125,35 Kč, obojí od 30. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po odeslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (konsolidace půjček) ze dne [datum], žádostí o úvěr (konsolidace půjček) ze dne [datum], sazebníkem poplatků platným od [datum], všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z běžného účtu za období [číslo], potvrzením o výší příjmu, výpisem z úvěrového účtu za období [číslo], výpisem z CEE, vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum], amortizací ze dne [datum], oznámením o zesplatnění ze dne 27. 6. 2021 vč. podacího archu ze dne 29. 6. 2021, platební historií, nepodepsaným uznáním dluhu, předžalobní upomínkou ze dne 31. 3. 2022 a ze dne 1. 4. 2022 vč. podacích lístků ze dne 1. 4. 2022. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (konsolidace půjček), podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 440 000 Kč s roční úrokovou sazbou 7,9 %, RPSN ve výši 8,17 %. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr formou měsíčních splátek ve výši 5 789,19 Kč vč. pojištění v celkovém počtu 120 splátek počínaje de 20. 12. 2018, splatné k 20. dni v měsíci. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný na dobu neurčitou ve [právnická osoba], s.r.o. na nižší vedoucí pozici s průměrným měsíčním příjmem ve výši 23 882 Kč, přičemž celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 50 000 Kč s tím, že počet zdrojů příjmů byl uveden pouze jeden. U výdajů byly zkoumány pouze interní a externí splátky v souhrnné měsíční výši 0 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný a bydlí ve vlastním domě / bytě. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný dne [datum] čerpal úvěr ve výši 239 153,95 Kč, žádné jiné příjmy na účtu evidovány nebyly. Žalovaný celkem čerpal částku 440 000 Kč, a to tak, že částku ve výši 239 153,95 Kč čerpal převodem na běžný účet, a zbývající část ve výši 200 846,05 Kč byla použita na konsolidaci ostatních úvěrů žalovaného. Žalovaný dlužné částky vrátil toliko 240 940,31 Kč. Dopisem ze dne 27. 6. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění pohledávky ke dni 25. 6. 2021 a vyzvala jej k úhradě částky ve výši 381 950,55 Kč do 12. 7. 2021, přičemž dopis mu byl odeslán dne 29. 6. 2021. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 31. 3. 2022 a ze dne 1. 4. 2022 a obě odeslány dne 1. 4. 2022. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 440 000 Kč ve formě úvěru (konsolidace půjček), což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení