11 C 273/2022-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (původně [právnická osoba], [anonymizováno]) dne 26. 6. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná obdržela bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč a s příslušenstvím do 23. 11. 2021 Smlouva přitom měla být uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně [webová adresa]. Žalovaná se na této webové stránce zaregistrovala zadáním osobních údajů (tel. číslo, email, druh a číslo osobního dokladu), zadáním zaměstnavatele a současně potvrdila, že se seznámila s podmínkami smlouvy o půjčce a souhlasí s nimi. Po prověření schopnosti žalované splácet úvěr nahlédnutím do veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, CRKI, BRKI) jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaná akceptovala. Žalovaná však své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas, když na svůj dluh řádně nehradila, dle sdělení právního předchůdce žalobkyně žalovaná neuhradila ničeho. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá pouze zaplacení neuhrazené jistiny 20 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 11. 2021 (dnem následujícím po splatnosti pohledávky). Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 5. 12. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 22. 12. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů, a to z listiny označené smlouva o spotřebitelském úvěru č. [název], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 6. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2021 a z předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2021 obojí odeslané téhož dne, učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou nepodepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru označenou jako [název], když této smlouvě chybí nejméně podpis klienta (žalované). Z potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 6. 2019 vyplývá, že žalobkyně odeslala žalované částku ve výši 20 000 Kč. K postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně společnosti [právnická osoba] (původně [anonymizováno], s.r.o.) na žalobkyni došlo smlouvou ze dne 19. 11. 2021. Dne 3. 12. 2021 byla sepsána listina nazvaná jako oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žaloby a téhož dne byly obě listiny odeslány žalované. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 26. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru označenou jako [název]. 5. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření tvrzené smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě tzv. Smlouvu o spotřebitelském úvěru označenou jako [název], která podle jejího tvrzení měla být mezi stranami uzavřena, ale tato listina neobsahovala podpis žalované a ani jinak nelze z předložené listiny dovodit, že smlouva tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. V žalobním tvrzení žalobkyně uvádí, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 26. 6. 2019 smlouvu o úvěru. Taková smlouva nebyla soudu předložena, ani nikde nebylo specifikováno, že smlouva o úvěru ze dne 26. 6. 2019 by měla být smlouvou o spotřebitelském úvěru označenou jako [název]. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalované s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 26. 6. 2019 částku 20 000 Kč, jak vyplývá z předloženého výpisu z účtu, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaná na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila a byla povinna tento majetkový prospěch právnímu předchůdci žalobkyně vydat ve smyslu § 2991 o. z. Pohledávka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni ke dni 19. 11. 2021. K vydání bezdůvodného obohacení byla přitom žalovaná vyzvána prokazatelně předžalobní upomínkou se lhůtou plnění 3 dny ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky, které byly odeslány dne 3. 12. 2021 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. 8. 12. 2021 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého plnění (bezdůvodného obohacení) uplynula 13. 12. 2021. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 20 000 Kč dne 14. 12. 2021 a dle § 1970 o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně od 14. 12. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, když její neúspěch byl toliko v poměrně nepatrné části, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právní zástupkyní žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč činí 2 252 Kč.