11 C 7/2023-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11 927,30 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] na podkladě níž byl žalovanému poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba], úvěr až do výše sjednaného limitu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úvěr spolu s úroky ve výši 16,9 % ročně, a to společně s poplatky za služby spojené s vedením úvěrového účtu formou procentní úhrady ve výši. Úvěr a úroky z úvěru měly být spláceny formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 500 Kč měsíčně spolu s poplatky za využití úvěrového účtu ve výši 50 Kč měsíčně. Žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně až do výše úvěrového limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr neplatil řádně a včas ani přes opakované výzvy právní předchůdkyně žalobkyně, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého oprávnění a úvěr s účinnosti ke dni [datum] zesplatnila. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn. Předmětná pohledávka byla následně ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne [datum]. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 13 128,80 Kč sestávající z jistiny ve výši 9 739,30 Kč, úroku z úvěru do [datum] ve výši 985 Kč, úroku z prodlení do [datum] ve výši 216,50 Kč a poplatků ve výši 2 188 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Na výzvu soudu doručeno žalobkyni dne [datum], aby žalobkyně doplnila, jakým způsobem její právní předchůdkyně splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dále aby vyčíslila celkovou úhradu žalovaného na předmětnou smlouvu do podání žaloby a také celkovou částku, kterou za celou dobu žalovaný vyčerpal. Na tuto výzvu však žalobkyně nikterak nereagovala. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, ceníku právní předchůdkyně žalobkyně, výzvy a výpovědní smlouvy ze dne [datum], rozhodnutí o zesplatnění ze dne [datum], listiny označené jako„ podklady pre súdne konanie“, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, dohody o úplatě ze dne [datum], potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku a předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího lístku. Na základě takto provedeného dokazování učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také ode dne [datum] začala poskytovat žalovanému k dispozici peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 10 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal v dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich dohodnuté úroky ve výši 16,9% ročně a dále zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ceny za poskytnuté služby uvedené v bodě 4.2 smlouvy. Žalovaný svůj závazek z uvedené dohody neplnil, když ke dni [datum] evidovala právní předchůdkyně žalobkyně na účtu žalovaného dluh ve výši 2 003 Kč, jelikož žalovaný neuhradil tento dluh ani v dodatečné lhůtě tj. do [datum], využila žalobkyně svého oprávnění ze smlouvy a úvěr dne [datum] okamžitě zesplatnila. Toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], kdy byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 12 518 Kč s okamžitou splatností. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, což bylo žalovaného oznámeno dopisem ze dne [datum], který byl odeslán téhož dne. Žalobkyně upomínkou ze dne [datum] odeslanou téhož dne vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z podkladů pre súdné konanie vyplynulo, že žalobce celkem čerpal částku 25 493 Kč a celkem uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 21 865 Kč. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč ve formě revolvingového úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělk