114 C 1/2023-60 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 12.1.2023 domáhala nejprve u Okresního soudu v Náchodě a následně u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 14 499 Kč s příslušenstvím, a to na základě odpovědnosti za škodu. 2. Žalobkyně žalobu zdůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva dne 13.1.2014 za účelem zakoupení spotřebního zboží. Na základě této úvěrové smlouvy žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 14 499 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit v 18-ti měsíčních splátkách po 1 105 Kč. Žalovaná ničeho nezaplatila. Trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 31.3.2014, č.j. 1 T 60/2014-43, který nabyl právní moci dne 11.4.2014, byla žalovaná uznána vinnou ze spáchání úvěrového podvodu v souvislosti s předmětnou spotřebitelskou smlouvou [číslo]. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou, rozkladem splátek – výpisem z účtu, trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 31.3.2014, odstoupením a předžalobní výzvou ze dne 5.9.2019 včetně poštovního podacího archu. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi účastníky byla dne 13.1.2014 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy úvěrující společnost poskytla žalované úvěr ve výši 14 499 Kč za účelem nákupu spotřebního zboží. Žalovaná se úvěr zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 105 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 13.2.2014. Žalovaná ničeho nezaplatila, naopak u uzavření spotřebitelské smlouvy se dopustila podvodu, za což byla odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 31.3.2014, č.j. 1 T 60/2014-43, který nabyl právní moci dne 11.4.2014. Dle trestního příkazu žalovaná dne 13.1.2014 v [obec], u prodejce Mobil [obec], při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] se [právnická osoba] a.s., v rozporu se skutečností uvedla, že je zaměstnána s čistým příjmem ve výši 12 300 Kč, ačkoli zde zaměstnána nebyla a v předmětné době byla evidována mezi uchazeči o zaměstnání na Úřadu práce České republiky v [obec]. Žalovaná ničeho nezaplatila, žalobkyně od předmětné smlouvy odstoupila podáním ze dne 5.9.2019, které žalované doručila. Toto odstoupení je rovněž výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy ze dne 5.9.2019 žalovaná ničeho nezaplatila. 6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila a v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost, ani pravdivost předložených listinných důkazů, ani vyčíslenou pohledávku. Zejména žalovaná nezpochybňovala převzetí finančních prostředků z titulu smlouvy o úvěru ve výši 14 499 Kč a nenamítala, že by cokoliv z tohoto úvěru uhradila. 7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V projednávaném případě, po zjištění skutkového stavu věci, posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že byť mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, s ohledem na skutečnost, že při uzavření úvěrové smlouvy došlo ke spáchání trestného činu, jak vyplývá z předloženého trestního příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 31.3.2014, jedná se o absolutně neplatnou smlouvu, soud proto nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 obč. zákona, neboť v řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalobkyně žalované finanční prostředky poskytla, avšak na základě neplatné smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná z úvěru ničeho nezaplatila, zejména žalobkyni nevrátila částku ve výši 14 499 Kč, žádnou splátku nezaplatila, dluží z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni předmětnou částku, která ji byla poskytnuta a jejíž převzetí žalovaná nikdy v průběhu řízení nezpochybnila. Vzhledem k tomu, že žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu ze dne 5.9.2019, doposud ničeho nezaplatila, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a výrokem I. žalovanou zavázal k zaplacení částky ve výši 14 499 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně byla zcela procesně úspěšná, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále 3 úkony právní pomoci podle § 7 advokátního tarifu vyhl. č. 177/96 Sb. s ohledem na tarifní hodnotu – 1 úkon po 1 700 Kč, celkem za tři úkony, tedy převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu – 3x1 700 Kč, dohromady 5 100 Kč, dále 3 režijní paušály po 300 Kč, celkem 900 Kč, dohromady 6 000 Kč a DPH ve výši 1 260 Kč Celkem činí náklady řízení žalobkyně 8 260 Kč Tyto náklady řízení žalobkyně byla žalovaná zavázána výrokem II. zaplatit do tří dnů právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.