114 C 9/2023-29 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6.6.2023 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 987 Kč s příslušenstvím, a to na základě uvěrové smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaný nedostavil a z jednání se neomluvil. 4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to úvěrovou smlouvu, dodatkem ke smlouvě, oznámením schválení úvěry, dodejku, dokladem o vyplácení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověřením v registrech, doklady k posouzení k úvěru schopnosti, kartou klienta, výzvou k úhradě, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci. Mezi účastníky byla dne 23.11.2020 uzavřená úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně jako úvěrující společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit, zaplatit za to poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 3 358 Kč, celkem se jedná o 9 splátek. Úroky byly sjednány ve výši 109,95 %. Žalovaný celkem uhradil 3 358 Kč dne 18.12.2020, zbývající splátky neuhradil, neplnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, proto došle k zesplatnění 23.3.3021 Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z neuhrazené částky. Předžalobní výzva ze dne 17.5.2021 je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho dalšího nezaplatil. 6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a že žalovaný celkem zaplatil 3 358 Kč. Z předložených důkazů však narozdíl od tvrzení žalobkyně nevyplývá, že se řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopnosti žalovaného, neboť žalobkyně až na kartu klienta nepředložila žádné doklady prokazující finanční a majetkové poměry žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. 7. Podle § 2395 občanského zákona Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. Soud shlédl po právu nárok na zaplacení neuhrazené jistiny, tedy částky ve výši 16 642 Kč. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřená úvěrová smlouva 23.11.2020. Žalovaný v průběhu řízení nerozporoval uzavření úvěrové smlouvy a ani nezpochybňoval převzetí finančních prostředků. Vzhledem k tomu, že žalovaný celkem ze smlouvy o úvěru uhradil 3 358 Kč, zbývá na jistině dluh ve výši 16 642 Kč. Zdejší soud posoudil nárok žalobkyně nikoliv z titulu úvěrové smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Když smlouvu o úvěru, uzavřenou mezi účastníky dne 23.11.2020, pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti shledala absolutně neplatnou. Dle soudu úvěrová smlouva byla uzavřená podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru ukládají úvěrující společnosti, tedy žalobkyně, aby se řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopnosti úvěrovaného, tedy tím, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné doklady prokazující příjmy a výdaje žalovaného v rozhodné době, tedy v roce 2020 před uzavřením úvěrové smlouvy, dle závěru soudu se nikoliv řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopnosti žalovaného, nezkoumala, zda je schopen dostat svým závazkům vyplývajících ze smlouvy. Nedostatek posouzení úvěruschopnosti je podle závěru ústavního soudu vyplývající z jeho nálezu III. US 4129/2018 ze dne 26.2.2019 porušením základních zásad právních, na nichž spočívá právní řád České republiky, a z tohoto důvodu soud žalobě nevyhověl v celém rozsahu, výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení neuhrazené jistiny spolu s příslušenstvím představující zákonné úroky po doručení předžalobní výzvy, tedy od 22.5.2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu výrokem II. žalobě nevyhověla a žalobu zamítl. 11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla částečně procesně neúspěšná, procesní úspěch žalobkyně se rovná procesnímu neúspěchu, stejně tak na straně žalovaného, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladu řízení.