116 C 21/2022-42 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částek specifikovaných výroky I. se zdůvodněním, že mu dne [datum] zapůjčil hotovost ve výši 80 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do [datum], což neučinil. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný si od žalobce dne [datum] půjčil částku 80 000 Kč, kterou se mu zavázal vrátit nejpozději do [datum] (dlužní úpis, úřední záznam o podaném vysvětlení, žalobcovo prohlášení). Tento důkaz soud vyhodnotil jako zákonný, pro výsledek řízení závažný a věrohodný. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. Soud případ právně kvalifikoval jako závazek ze smlouvy o zápůjčce se sjednaným datem splatnosti (§ 2390 ve spojení s § 2393 odst. 1 první větou zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ a contrario). Žalovaný jako vydlužitel se totiž žalobci jako zapůjčiteli zavázal částku vrátit do konkrétního dne, nejpozději do [datum], takže splatnost nebyla vázána na výpověď smlouvy (§ 2393 odst. 1 první věta o. z. a contrario). Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti, ode dne [datum], ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 15 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobce tedy prokázal vznik a splatnost žalované pohledávky. Proto mu soud výrokem I. přiznal celou žalovanou částku. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobce v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslal předžalobní upomínku a protože byl ve sporu plně úspěšný. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku 4 000 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů azaz paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za žalobu a za účast na jednání (§ 1 odst. 3 písm. a), písm. c) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. ve znění pozdějších předpisů, dále„ p. n.“). Celková náhrada tudíž činí 4 600 Kč. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.