14 C 129/2023-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 25.7.2023 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 000 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání dne 10.11.2023, z něhož se žalobkyně a právní zástupce žalobkyně omluvili. Žalovaný se nedostavil. Soud proto jednal bez přítomnosti žalobkyně, jejího právního zástupce a žalovaného.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to formulářem pro standardní informace, výpisem z účtu, dokumentací fúze sloučení, notářským zápisem, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o úplatě, oznámením o postoupení pohledávky, poštovním podacím archem, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 30.11.2021 uzavřena úvěrová smlouva prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím verifikačního SMS kódu. Na základě úvěrové smlouvy úvěrující společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit za to poplatek ve výši 7 029,60 Kč a obchodní úroky. Splatnost pohledávky byla 13.12.2021. Žalovaný celkem na úvěrovou smlouvu zaplatil 475,55 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.6.2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva ze dne 28.6.2023 je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání ze dne 30.6.2023, žalovaný ničeho neuhradil.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. V prvé řadě soud vycházel z uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 30.11.2021, stejně jako výpisu z účtu, z nichž je zřejmé, že finanční prostředky poskytnuté úvěrující společností žalovanému ve výši 12 000 Kč byly žalovanému na jeho účet, ze strany právního předchůdce žalobkyně, zaslány. Žalovaný se navíc v průběhu řízení k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybnil věrohodnost a pravdivost předložených listinných důkazů, vyčíslenou pohledávku, ani to, že převzal částku 12 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a seznamu postupovaných pohledávek.7. Podle § 2395 obč. zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva dne 30.11.2021 a na základě této smlouvy úvěrující společnost žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti shledal zdejší soud smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, neboť úvěrující společnost se nikoli řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného. Žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala, že se úvěrující společnost úvěruschopností ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. zabývala. S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu České republiky shledal proto zdejší soud smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky absolutně neplatnou a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákona č. zákona č. 89/2012 Sb. Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, v průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný uhradil pouze 475,55 Kč, zbývá na jistině dluh ve výši 11 524,45 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky ve výši 11 524,45 Kč včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení ve výši 8,50 % ročně, nikoli však, jak žalobkyně požadovala od 18.3.2023, ale až po doručení předžalobní výzvy ze dne 28.6.2023, která byla odeslána dne 30.6.2023. V prodlení se na základě předžalobní výzvy žalovaný ocitl dne 4.7.2023, a to v prodlení se zaplacením dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacené zbývající dlužné jistiny včetně úroků podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu, z důvodů shora uvedených, soud žalobě nevyhověl a v tomto rozsahu žalobu zamítnul, jak vyplývá z výroku II.11. Pokud jde o náklady řízení, soud přiznal žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení ve výši 630,60 Kč, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř, dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V posuzovaném případě při 100 % úspěšnosti by představovaly náklady žalobkyně 2 252 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a 3 úkony právní pomoci s ohledem na formulářový typ žaloby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu po 300 Kč, celkem 900 Kč za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu + 3x režijní paušál po 100 Kč + DPH, dohromady 2 252 Kč, přičemž žalobkyně byla procesně úspěšná v 64 %, neúspěšná v rozsahu 36 %, má tudíž právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení představující rozdíl mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem, celkem na 28 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 630,60 Kč. Tyto náklady řízení je dle výroku III. žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.