15 C 245/2022-38 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 18 653,63 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 29.6.2018. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také Nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 48 494,14 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne 20.2.2019. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovaným se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky, i přes výzvy žalobkyně, jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.j. 114 C 12/2020-60, ze dne 8.3.2021. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 1 497 Kč a 4 849,37 Kč. Částka ve výši 4 849,37 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 48 494,14 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této Nové jistiny úvěru do 22.10.2019. Předmětným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku bylo žalobě žalobkyně, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou Nové jistiny úvěru trvalo i po datu 22.10.2019. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 28.6.2022, ve které vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 43 972,25 Kč od 23.10.2019 do 28.6.2022. V souladu s limity dle čl. 6 Smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 18 653,63 Kč. Žalovaný však ani přes shora učiněnou předžalobní výzvu ničeho neuhradil, a tak žalobkyni nezbylo nic jiného než podat tento návrh na vydání platebního rozkazu, ve které se domáhá uhrazení shora uvedené částky 18 653,63 Kč s příslušenstvím. Skutečnosti, z nichž vyplývá právo žalobkyně na náhradu nákladů řízení podle § 142a o.s.ř. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu prostřednictvím svého právního zástupce Předžalobní výzvou ze dne 28.6.2022. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 2.6.2023 se nedostavil, ve věci zůstal nečinný. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Soud provedl dokazování obsahem spisu č.j 114 C 12/2020 zejména žalobou, rozsudkem ze dne 8.3.2021 č.j. 114 C 12/2020-60, v právní moci 11.5.2021, potvrzením o příjmu žalovaného ze dne 27.6.2018, od zaměstnavatele [právnická osoba], kdy byl zjištěn příjem za poslední 3 měsíce 20 910 Kč, 17 826 Kč, 16 687 Kč, detailem transakce na běžném osobním účtu, kdy platba na účet [číslo] byla připsána 13.6.2018 – 16 687 Kč, výpisem ze záznamu z registru Solus, z něhož vyplynulo, že žalovaný nemá záznam v tomto rejstříku, listinou nazvanou Hodnocení klienta, z níž vyplynulo, že pravidelný čistý měsíční příjem klienta je 18 830 Kč, jeho výdaje činí 3 410 Kč - životní minimum, bydlení, nájem a inkaso činí 1 800 Kč ostatní výdaje 100 Kč, celkem výdaje 5 310 Kč, volné zdroje pak představují částku 12 520 Kč. Žalovaný nežije ve společné domácnosti s manželkou/partnerkou, má vlastní bydlení, je vyučen. 4. Nad rámec důkazů uvedených ve spise sp. zn. 14 C 12/2020 nenavrhoval zástupce žalobkyně doplňování dokazování. 5. Z předsmluvního formuláře dále vyplynulo, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč splatný ve 30 měsících po 3 694 Kč, celkem měl žalovaný na poskytnutý úvěr vrátit 110 820 Kč, při RPSN 104,84 %. Za opožděné platby byla dohodnuta smluvní pokuta, jak popsáno v žalobě. 6. Dále bylo provedeno dokazování oznámením o zesplatnění úvěru se specifikací dlužné částky 57 991 Kč, předžalobní upomínkou ze dne 28.6.2022, návrhem na uzavření smlouvy [číslo] ze dne 29.6.2018 spolu s akceptací, a z těchto listin soud zjistil skutkový stav shodně s žalobou, na níž pro stručnost odkazuje. Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy s žalovaným měla k dispozici 3 výplatní lístky, listinu nazvanou hodnocení klienta. Z těchto listin nevyplývá, že bylo nějak ověřováno, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného ani skutečnost, zda existují nějaké jiné okolnosti mající vliv na platební možnosti a schopnosti žalovaného. Z hodnocení klienta (jednostranným prohlášením žalovaným) nelze ničeho více vyčíst. Z těchto důvodů měl soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné a že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. 7. Předmětem řízení je smluvní pokuta vzniklá po datu 22.10.2019 ve výši 0,1 % denně z částky 43 972,23 Kč od 23.10.2019 do 28.6.2022, a to limitovaná částkou 18 653,63 Kč. 8. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z.s.ú. Posouzení, které žalobkyně provedla, je nedostatečné a nezískala tak reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalovaného. Za těchto okolností úvěr neměl být žalovanému poskytnut a smlouva ze dne 29.6.2018 je podle § 86 odst. 1 druhá věta, § 87 odst. 1 první věta z.s.ú., neplatná. Soud k neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o.z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v usnesení ze dne 20.9.2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, a v rozsudku ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20.3.2020, OPR- Finance s.r.o., C -679/18, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádných částek s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 50 000 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.) O této částce bylo rozhodováno v řízení vedeném pod sp. zn. 114 C 12/2020 O další částce smluvní pokuty ve výši 18 653,63 Kč s příslušenstvím bylo pak rozhodnuto s poukazem na ust. §86 odst. 1, § 87 odst. 1 první věta z.s.ú. a žaloba byla z těchto důvodů zamítnuta. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaný byl v řízení úspěšný, z obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.