15 C 63/2023-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 27 244 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, ze mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 20.01.2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). 2. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000,00 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. 3. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 27.047,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 10.545,00 Kč, na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 14.552,00 Kč a pojistného (bylo-li sjednáno) (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 65 týdenních (sedmidenních) splátkách po 878,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19.04.2021. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 19.04.2021. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 2.756,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.01.2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28.01.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 28.01.2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 72.787,33 Kč. Její příslušenství pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Jak žalobce uvedl již výše, požaduje po žalovaném pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: -) dlužné jistiny ve výši 27.244,00 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 30.000,00 Kč a částkou ve výši 2.756,00 Kč zaplacenou žalovaným na tuto jistinu -) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.773,13 Kč, -) úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27.244,00 Kč od 29.01.2022 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.773,13 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 20.04.2021 do 28.01.2022. 4. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. 5. Žalobce v žalobě v prvé řadě poukázal na skutečnost, že se domáhá vůči žalovanému toliko vydání bezdůvodného obohacení ve výši 27 244 Kč s příslušenstvím. Ohledně zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného splácet úvěr v žalobě ničeho není tvrzeno. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 7. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2. Žalovaný byl podle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla doručena žalovanému dne 20.6.2023 uložením u pošty, žalobce souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání v žalobě. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud tedy věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 8. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobcem, a to: Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20.1.2020 uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným spolu s smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru, zákaznickou kartou ze dne 20.1.2020, Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28.2.2022, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30.1.2020 adresovaným žalovanému spolu s podacím lístkem, předžalobní výzvou ze dne 6.6.2022 spolu s podacím lístkem a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobce společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 20.1.2020 částku 30 000 Kč. Současně pak byla podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit částku 30 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 25 047 Kč ve splátkách v celkovém počtu 65 po 878 Kč s výší poslední splátky 855 Kč. 9. Před uzavřením smlouvy o zápůjčkách zkoumala právní předchůdkyně žalobce tzv. úvěruschopnost žalovaného, prostřednictvím zákaznické karty, v níž jsou uvedeny údaje o zaměstnavateli žalovaného, vyplněna byla kolonka o čistém příjmu žadatele – 5 662 Kč a dalším příjmu 21 000 Kč bez bližšího označení, výdaje byly odhadnuty na 1 060 Kč měsíčně. Soud tuto skutečnost vyhodnotil tak, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřena. 10. Z těchto listin předložených žalobkyní dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobce společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 20.1.2020 částku 30 000 Kč a současně pak byla dne 20.1.2020 uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným smlouva o spotřebitelském úvěru, není však tvrzeno, že by právní předchůdkyně žalobce ověřovala úvěruschopnost žalovaného před 7.5.2020, žalobce se domáhá pouze zaplacení částky 33 000 Kč, jako bezdůvodného obohacení, tj. akceptuje tu situaci, že mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale toliko o zaslání prostředků ve výši 30 000 Kč, ze kterých dosud žalovaný žalobci vrátil 2 756. Před podáním žaloby žalobce řádně vyzvala žalovaného o zaplacení jeho dluhu. 11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku ne