16 C 170/2022-42 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 36 017 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 679,9 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úroku 29 % ročně z částky 12 679,9 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 739,86 Kč jakožto nevrácené zápůjčky včetně příslušenství, kterou žalované poskytla společnost [právnická osoba] (dále„ původní věřitelka“) ve výši 22 000 Kč na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] [anonymizováno] [rok]. Žalovaná před postoupením pohledávky splatila částku 19 100 Kč. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni. Před poskytnutím zápůjčky velmi důkladně posoudila úvěruschopnost žalované. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ač ji k tomu soud vyzval. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl. 3. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne [anonymizována dvě slova] [rok] na základě smlouvy [číslo] z téhož dne původní věřitelka žalované poskytla zápůjčku ve výši 22 000 Kč, kterou měla žalovaná postupně splácet i s úrokem a poplatky v týdenních splátkách (smlouva o zápůjčce, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně soudu nepředložila žádný z následujících dokumentů, jež měla původní věřitelka opatřit během procesu posouzení úvěruschopnosti žalované: výpis z databází SOLUS, BRKI, NRKI, ISIR, z databáze MVČR obsahující neplatné doklady a ze dvou vlastních databází ani pracovní smlouvu žalované a výpis z jejího bankovního účtu. Soud ji k doložení důkazů vyzval korespondenčně. Žalobkyně v reakci na poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. na jednání uvedla, že nechce do řízení vnést žádné další tvrzení ani důkaz. Žalobkyně tudíž nepředložila žádný z výše zmíněných dokumentů s výjimkou výpisu z CEE, který však nebyl pořízen před uzavřením smlouvy, nýbrž dne [datum]. Při rozhodování o žádosti o zápůjčku původní věřitelka nezkoumala otázku, zda s někým žalovaná sdílí společnou domácnost ani jaké jsou aktuální sociální poměry tohoto člověka a konkrétně se nezabývala ani jednotlivými životními výdaji žalované (zákaznická karta, výpis z Živnostenského rejstříku, výpis z CEE). Žalovaná zaplatila celkem 19 100 Kč, a to před postoupením žalované pohledávky (tvrzení žalobkyně). Žalovaná dluh ve výši 30 406,51 Kč dne [datum] co do důvodu a výše vůči původní věřitelce uznala (uznání dluhu). Žalovaná pohledávka byla jako část souboru pohledávek postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek), o čemž žalovanou vyrozuměla žalobkyně oznámením ze dne [datum], vystaveným původní věřitelkou, v němž tato žalovanou vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení. Žalobkyně tuto zásilku žalované doporučeně odeslala dne [datum] spolu s vlastní upomínkou z téhož dne, v níž žalované poskytla lhůtu k plnění do 17. 3. 2022 (výzva ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávek, potvrzení o podání z února [rok]). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné až na výpis z CEE, který pochází z roku [rok], přičemž poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka již před poskytnutím úvěru, pročež byl tento výpis jako důkaz irelevantní a jestliže se právě na něj žalobkyně odvolala jako na prostředek dokazující lustraci žalované před poskytnutím úvěru a její výsledek, plyne z něj pravý opak, tedy že původní věřitelka žalovanou v CEE vůbec nelustrovala. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních provedených důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení ani pro meritum sporu. Soud neprovedl výslech vázané zástupkyně původní věřitelky. Zástupce žalobkyně v tomto kontextu na jednání uvedl, že měla vázaná zástupkyně v mobilním telefonu aplikaci, v níž žalovanou lustrovala v jednotlivých databázích, přičemž by bez této lustrace s příznivým výsledkem nemohla pokročit k dalšímu kroku v procesu posouzení úvěruschopnosti. Výpisy z těchto databází tudíž neexistují v písemné formě. Odpovědnost za opatření důkazů ovšem nese žalobkyně nehledě k tomu, že bezpochyby nebyl problém zachytit výsledky lustrací žalované snímkem displeje mobilního telefonu zachycujícím příslušný výpis. Žalobkyně navíc připustila, že její právní předchůdkyně zkoumala životní výdaje žalované statistickým modelováním. To, že by se zabývala konkrétními jednotlivými výdaji žalované, z jejích tvrzení ani důkazů nevyplynulo. Naopak žalovaná v zákaznické kartě pouze obecně uvedla celkový součet v podobě„ odhadovaných“ měsíčních výdajů, přičemž původní věřitelka pravdivost tohoto tvrzení podle zákaznické karty nijak neověřila. Ze všech těchto důvodů byl výslech vázaná zástupkyně nadbytečný. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly potřebné k objasnění věci ani nevyplynuly ze spisu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne [anonymizována dvě slova] [rok] na základě smlouvy [číslo] z téhož dne původní věřitelka žalované poskytla zápůjčku ve výši 22 000 Kč, kterou měla žalovaná postupně splácet i s úrokem a poplatky v týdenních splátkách. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce původní věřitelka žalovanou nelustrovala v databázi SOLUS, BRKI, NRKI, ISIR, v databázi MVČR obsahující neplatné doklady ani ve dvou vlastních databázích a neobdržela od ní její pracovní smlouvu ani výpisy z účtu. Dále nezkoumala otázku, zda s někým žalovaná sdílí společnou domácnost ani jaké jsou aktuální sociální poměry tohoto člověka a konkrétně se nezabývala ani jednotlivými životními výdaji žalované. Žalovaná splatila celkem 19 100 Kč, a to před postoupením žalované pohledávky. Žalovaná dluh ve výši 30 406,51 Kč dne [datum] co do důvodu a výše vůči původní věřitelce uznala. Žalovaná pohledávka byla jako část souboru pohledávek postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum], o čemž žalovanou vyrozuměla žalobkyně oznámením ze dne [datum], vystaveným původní věřitelkou, v němž tato žalovanou vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení. Žalobkyně tuto zásilku žalované doporučeně odeslala dne [datum] spolu s vlastní upomínkou z téhož dne, v níž žalované poskytla lhůtu k plnění do [datum]. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. 5. Soud případ právně kvalifikoval jako postoupenou pohledávku vzešlou ze závazku z bezdůvodného obohacení (§ 1879 ve spojení s § § 1880 odst. 1, 1887, § 2991n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ ve spojení s § 87 odst. 1 třetí větou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě zápůjčky (§ 2 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s § 2390n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (§ 419 o. z.). Přenechala žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně vracet s příslušným úrokem. Původní věřitelka však nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předcházejících dvou odstavcích. Kromě toho, že bylo zjištěno, že původní věřitelka nezkoumala okolnost spolužijící osoby a jejích sociálních poměrů ani jednotlivých konkrétních životních nákladů žalované, neunesla žalobkyně subjektivní důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnosti, že původní věřitelka žalovanou lustrovala ve výše zmíněných databázích (nemluvě o příznivém výsledku těchto lustrací) ani že měla k dispozici její pracovní smlouvu a výpis z účtu, které by také umožnily ověřit skutečnost, zda jde o pracovní poměr na dobu určitou a neurčitou a zda se žalovaná nenachází ve zkušební či výpovědní době a s jakou částkou žalovaná na svém účtu nakládá, což by bylo podstatné pro odpověď na otázku po udržitelnosti mzdy a tedy i úvěruschopnosti žalované v čase (§ 101 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 první větou o. s. ř. a s § 86 odst. 1 první větou z. s. ú.). V tom případě ovšem původní věřitelka nemohla získat reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalované tak, aby bylo její rozhodnutí poskytnout jí zápůjčku skutečně informované v zákonem předepsané míře. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejic