16 C 198/2022-46 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 447,96 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 4 952,01 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úroku 29 % ročně z částky 4 952,01 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 360,94 Kč jakožto nevrácené zápůjčky včetně příslušenství, kterou žalovanému poskytla společnost [právnická osoba] (dále„ původní věřitelka“) ve výši 8 000 Kč na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný před postoupením pohledávky splatil částku 7 285,04 Kč. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni. Před poskytnutím zápůjčky velmi důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ač jej k tomu soud vyzval. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl. 3. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne [datum] na základě smlouvy [číslo] z téhož dne původní věřitelka žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 8 000 Kč, kterou měl žalovaný postupně splácet i s úrokem, poplatkem a s pojistným v týdenních splátkách (smlouva o zápůjčce, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně soudu nepředložila žádný z následujících dokumentů, jež měla původní věřitelka opatřit během procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného: výpis z databází SOLUS, BRKI, NRKI, ISIR, z databáze MVČR obsahující neplatné doklady a ze dvou vlastních databází ani pracovní smlouvu žalovaného a výpis z jeho bankovního účtu. Soud ji k doložení důkazů vyzval korespondenčně s upozorněním, že v případě nesplnění výzvy ji na jednání poučí ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a bude očekávat její neprodlenou reakci, přičemž jednání neodročí. Žalobkyně v reakci na zmíněné poučení na jednání uvedla, že nechce do řízení vnést žádné další tvrzení ani důkaz. Žalobkyně tudíž nepředložila žádný z výše zmíněných dokumentů s výjimkou výpisu z CEE, který však nebyl pořízen před uzavřením smlouvy, nýbrž dne [datum]. Při rozhodování o žádosti o zápůjčku původní věřitelka nezkoumala otázku, zda s někým žalovaný sdílí společnou domácnost ani jaké jsou aktuální sociální poměry tohoto člověka a konkrétně se nezabývala ani jednotlivými životními výdaji žalovaného (zákaznická karta, výpis z Živnostenského rejstříku, výpis z CEE). Žalovaný zaplatil celkem 7 285,04 Kč, a to před postoupením žalované pohledávky (tvrzení žalobkyně). Žalovaná pohledávka byla jako část souboru pohledávek postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek), o čemž žalovaného vyrozuměla žalobkyně oznámením ze dne [datum], vystaveným původní věřitelkou, v němž tato žalovaného vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení. Žalobkyně tuto zásilku žalovanému doporučeně odeslala dne [datum] spolu s vlastní upomínkou z téhož dne, v níž žalovanému poskytla lhůtu k plnění do [datum] (výzva ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávek, podací arch z února [rok]). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné až na výpis z CEE, který pochází z roku [rok], přičemž poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka již před poskytnutím úvěru, pročež byl tento výpis jako důkaz irelevantní a jestliže se právě na něj žalobkyně odvolala jako na prostředek dokazující lustraci žalovaného před poskytnutím úvěru a její výsledek, plyne z něj pravý opak, tedy že původní věřitelka žalovaného v CEE vůbec nelustrovala. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních provedených důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení ani pro meritum sporu. Soud neprovedl výslech vázané zástupkyně původní věřitelky. Zástupce žalobkyně v tomto kontextu na jednání uvedl, že měla vázaná zástupkyně v mobilním telefonu aplikaci, v níž žalovaného lustrovala v jednotlivých databázích, přičemž by bez této lustrace s příznivým výsledkem nemohla pokročit k dalšímu kroku v procesu posouzení úvěruschopnosti. Výpisy z těchto databází tudíž neexistují v písemné formě. Odpovědnost za opatření důkazů ovšem nese žalobkyně nehledě k tomu, že bezpochyby nebyl problém zachytit výsledky lustrací žalovaného snímkem displeje mobilního telefonu zachycujícím příslušný výpis. Žalobkyně navíc připustila, že její právní předchůdkyně zkoumala životní výdaje žalovaného statistickým modelováním. To, že by se zabývala konkrétními jednotlivými výdaji žalovaného, z jejích tvrzení ani důkazů nevyplynulo. Naopak žalovaný v zákaznické kartě pouze obecně uvedl celkový součet v podobě„ odhadovaných“ měsíčních výdajů, přičemž původní věřitelka pravdivost tohoto tvrzení podle zákaznické karty nijak neověřila. Ze všech těchto důvodů byl výslech vázaná zástupkyně nadbytečný. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly potřebné k objasnění věci ani nevyplynuly ze spisu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne [datum] na základě smlouvy [číslo] z téhož dne původní věřitelka žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 8 000 Kč, kterou měl žalovaný postupně splácet i s úrokem, poplatkem a s pojistným v týdenních splátkách. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce původní věřitelka žalovaného nelustrovala v databázi SOLUS, BRKI, NRKI, ISIR, v databázi MVČR obsahující neplatné doklady ani ve dvou vlastních databázích a neobdržela od něj jeho pracovní smlouvu ani výpisy z účtu. Dále nezkoumala otázku, zda s někým žalovaný sdílí společnou domácnost ani jaké jsou aktuální sociální poměry tohoto člověka a konkrétně se nezabývala ani jednotlivými životními výdaji žalovaného. Žalovaný splatil celkem 7 285,04 Kč, a to před postoupením žalované pohledávky. Žalovaná pohledávka byla jako část souboru pohledávek postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum], o čemž žalovaného vyrozuměla žalobkyně oznámením ze dne [datum], vystaveným původní věřitelkou, v němž tato žalovaného vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení. Žalobkyně tuto zásilku žalovanému doporučeně odeslala dne [datum] spolu s vlastní upomínkou z téhož dne, v níž žalovanému poskytla lhůtu k plnění do [datum]. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. 5. Soud případ právně kvalifikoval jako postoupenou pohledávku vzešlou ze závazku z bezdůvodného obohacení (§ 1879 ve spojení s § § 1880 odst. 1, 1887, § 2991n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ ve spojení s § 87 odst. 1 třetí větou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě zápůjčky (§ 2 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s § 2390n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (§ 419 o. z.). Přenechala žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušným úrokem. Původní věřitelka však nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předcházejících dvou odstavcích. Kromě toho, že bylo zjištěno, že původní věřitelka nezkoumala okolnost spolužijící osoby a jejích sociálních poměrů ani jednotlivých konkrétních životních nákladů žalovaného, neunesla žalobkyně subjektivní důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnosti, že původní věřitelka žalovaného lustrovala ve výše zmíněných databázích (nemluvě o příznivém výsledku těchto lustrací) ani že měla k dispozici jeho pracovní smlouvu a výpis z účtu, které by také umožnily ověřit skutečnost, zda jde o pracovní poměr na dobu určitou a neurčitou a zda se žalovaný nenachází ve zkušební či výpovědní době a s jakou částkou žalovaný na svém účtu nakládá, což by bylo podstatné pro odpověď na otázku po udržitelnosti mzdy a tedy i úvěruschopnosti žalovaného v čase (§ 101 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 první větou o. s. ř. a s § 86 odst. 1 první větou z. s. ú.). V tom případě ovšem původní věřitelka nemohla získat reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalovaného tak, aby bylo její rozhodnutí poskytnout mu zápůjčku skutečně informované v zákonem předepsané míře. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že zápůjčka neměla být poskytnut