16 C 316/2022-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částek specifikovaných výroky I. se zdůvodněním, že mu dne [datum] poskytl zápůjčku ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do [datum], což neučinil. 2. Žalovaný po podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu na výzvu k vyjádření nereagoval (§ 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). Proto mu soud zaslal výzvu kvalifikovanou (§ 114b odst. 1 první věta o. s. ř.). Na tuto výzvu žalovaný včas odpověděl tak, že uznává dluh vůči žalobci, a to v rozsahu 25 000 Kč. Zároveň požádal o rozložení plnění do splátek, protože se dostal do platební neschopnosti a je nemajetný. Tato svá tvrzení žalovaný nijak nedoložil. 3. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobcem, který rozhodnutí bez nařízení jednání navrhl v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla doručena. 4. Soud nevydal rozsudek pro uznání (§ 153a o. s. ř.). Pomine-li fakt, že uznání dluhu je něco jiného než uznání žalobou uplatněného nároku, přičemž žalovaný může vůči žalobci teoreticky mít i jiné dluhy v téže výši, žalovaný„ neuznal dluh“ na úroku z prodlení, nýbrž pouze na jistině. To znamená, že šlo o částečné uznání s tím, že žalobce nevyjádřil souhlas s vydáním částečného rozsudku pro uznání (§ 153a odst. 1 druhá věta o. s. ř.). Soud žalobce v zájmu hospodárnosti řízení k vyjádření k dané možnosti nevyzval, poněvadž žalobou uplatněný nárok vyplynul z předložených důkazů. Uznání nároku na úrok z prodlení by musel žalovaný učinit výslovně, což se nestalo (§ 41a odst. 1 o. s. ř.). 5. Soud na základě níže jmenovaného důkazu dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce si od žalovaného dne [datum] půjčil částku 25 000 Kč, kterou se mu zavázal vrátit nejpozději do [datum] (dlužní úpis). Tento důkaz soud vyhodnotil jako zákonný, pro výsledek řízení závažný a věrohodný. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 6. Soud případ právně kvalifikoval jako závazek ze smlouvy o zápůjčce se sjednaným datem splatnosti (§ 2390 ve spojení s § 2393 odst. 1 první větou zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ a contrario). Žalovaný jako vydlužitel se totiž žalobci jako zapůjčiteli zavázal částku vrátit do konkrétního dne, nejpozději do [datum], takže splatnost nebyla vázána na výpověď smlouvy (§ 2393 odst. 1 první věta o. z. a contrario). Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti, ode dne [datum], ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 15 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobce tedy prokázal vznik a splatnost a nabytí žalované pohledávky. Proto mu soud výrokem I. přiznal celou žalovanou částku. 7. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z náhrad vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. a. t. částkou 2 100 Kč, paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. částkou 300 Kč za úkon. Sazbu mimosmluvní odměny za předžalobní výzvu ovšem soud stanovil poloviční částkou 1 050 Kč, protože šlo o jednoduchou výzvu k plnění. Protože je advokátka žalobce plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 1 291,50 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celková náhrada tedy činí 8 441,50 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobci, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako jeho zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 2 100 Kč; 300 Kč; jednoduchá výzva k plnění; § 11 odst. 2 písm. h); 1 050 Kč; 300 Kč; 1 žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 2 100 Kč; 300 Kč; 291,50 Kč 8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci. Žalovaný sice požádal o rozložení plnění do splátek, leč ničím nepodložil důvodnost tohoto požadavku, který tak zůstal v rovině tvrzení. Na prodloužení obecné zákonné pariční lhůty není právní nárok a je možné tehdy, doloží-li dotyčný účastník jeho důvodnost, protože občanské soudní řízení je založeno na zásadě odpovědnosti účastníka za výsledek řízení. Soud není povinen z úřední povinnosti zkoumat okolnosti příznivé pro jednoho účastníka řízení a nepříznivé pro účastníka druhého.