16 C 333/2022-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 20 970,56 Kč, poplatků ve výši 2 700 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 1 040,47 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 982,08 Kč, úroků z úvěru ve výši 12 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 970,56 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,25% p. a. z dlužné částky ve výši 23 670,56 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 970,56 Kč, poplatků ve výši 2 700,00 Kč, od 25. 11. 2021 do zaplacení. A to se zdůvodněním, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] (dále„ původní věřitelkou“), byla dne [datum] uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě původní věřitelka umožnila žalované čerpat revolvingový úvěr do rámce ve výši 21 000 Kč prostřednictvím bezhotovostních plateb kreditní kartou nebo výběru hotovosti. Žalovaná úvěr skutečně čerpala, leč nesplácela řádně, načež jej původní věřitelka zesplatnila. Před poskytnutím úvěru původní věřitelka ověřila úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru, když žalovaná žádala původní věřitelku o kreditní kartu s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Žádost původní věřitelka hodnotila individuálně, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi původní věřitelky a s principy obezřetného úvěrování. Kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází z příjmu, který deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaná deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 11 279 Kč. Žalovaná dále v Žádosti uvedla, že je od dne [datum] na dobu neurčitou zaměstnána jako [profese] [anonymizováno] u zaměstnavatele [nemocnice], příspěvková organizace, [IČO] a že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000,00 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované původní věřitelka porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem původní věřitelka získala částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů původní věřitelka zjistila, že vůči původní věřitelce měla žalovaná v době podání Žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 70 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaná neměla v době podání Žádosti žádné další závazky. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ač ji k tomu soud vyzval. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl. 3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] původní věřitelka s žalovanou uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě jí umožnila čerpat revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 21 000 Kč, který se jí žalovaná zavázala posléze splácet spolu s úrokem a poplatky minimálními splátkami a v případě prodlení zaplatit též úrok z prodlení v zákonné výši (smlouva o úvěru, všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky, sazebník). Na jistině úvěru žalovaná po odečtení splátek, avšak s připočtením poplatků, úroků a úroků z prodlení do dne 28. 10. 2021 čerpala celkem částku 25 693,11 Kč (výpis z úvěrového účtu, platební historie). Žalobkyně ani přes výzvu soudu podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“) nedoložila výpis z registrů BRKI, NRKI, ISIR ani z databáze MVČR neplatných dokladů a nepředložila výpis z běžného účtu žalované vedeného původní věřitelkou nebo objektivní důkaz o jeho analýze před poskytnutím úvěru. Kromě vlastní mzdy žalovaná jako celkový příjem domácnosti uvedla částku 30 000 Kč měsíčně, což znamená, že s někým společnou domácnost sdílela. Z důkazů předložených žalobkyní nevyplynulo, že by původní věřitelka jakkoli zkoumala sociální poměry spolužijící osoby ani to, že by ověřila tvrzení žalované, že působí v pracovním poměru ne dobu neurčitou a nenachází se ve zkušební ani výpovědní době. Tyto tvrzení a důkazy žalobkyně nedoplnila ani na výzvu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, žádost o úvěr, platební historie). Žalovaná pohledávka byla postoupena jako část souboru žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení, přičemž bylo postoupení žalované oznámeno doporučeně odeslaným dopisem (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem). Advokát žalobkyně dne 19. 4. 2022 doporučeně odeslal žalované předžalobní výzvu, v níž jí k zaplacení poskytl lhůtu do [datum]. Tento dokument byl jediným, který obsahoval výzvu k plnění a zároveň k němu žalobkyně doložila důkaz o dojití či alespoň odeslání žalované (předžalobní výzva s podacím archem). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné až na vyjádření původní věřitelky, že provedla analýzu úvěruschopnosti žalované v rozsahu, který nebyl prokázán. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne [datum] původní věřitelka s žalovanou uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě jí umožnila čerpat revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 21 000 Kč, který se jí žalovaná zavázala posléze splácet spolu s úrokem a poplatky minimálními splátkami a v případě prodlení zaplatit též úrok z prodlení v zákonné výši. Na jistině úvěru žalovaná po odečtení splátek, avšak s připočtením poplatků, úroků a úroků z prodlení do dne 28. 10. 2021 čerpala celkem částku 25 693,11 Kč. Žalobkyně ani přes výzvu soudu podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“) nedoložila výpis z registrů BRKI, NRKI, ISIR ani z databáze MVČR neplatných dokladů a nepředložila výpis z běžného účtu žalované vedeného původní věřitelkou nebo objektivní důkaz o jeho analýze před poskytnutím úvěru. Kromě vlastní mzdy žalovaná jako celkový příjem domácnosti uvedla částku 30 000 Kč měsíčně, což znamená, že s někým společnou domácnost sdílela. Z důkazů předložených žalobkyní nevyplynulo, že by původní věřitelka jakkoli zkoumala sociální poměry spolužijící osoby ani to, že by ověřila tvrzení žalované, že působí v pracovním poměru ne dobu neurčitou a nenachází se ve zkušební ani výpovědní době. Tyto tvrzení a důkazy žalobkyně nedoplnila ani na výzvu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.. Žalovaná pohledávka byla postoupena jako část souboru žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení, přičemž bylo postoupení žalované oznámeno doporučeně odeslaným dopisem. Advokát žalobkyně dne 19. 4. 2022 doporučeně odeslal žalované předžalobní výzvu, v níž jí k zaplacení poskytl lhůtu do 29. 4. 2022. Tento dokument byl jediným, který obsahoval výzvu k plnění a zároveň k němu žalobkyně doložila důkaz o dojití či alespoň odeslání žalované. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. 5. Soud případ právně kvalifikoval jako postoupenou pohledávku vzešlou ze závazku z bezdůvodného obohacení (§ 1879 ve spojení s § § 1880 odst. 1, 1887 a § 2991n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ ve spojení s § 87 odst. 1 třetí větou 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“). Úmyslem původní věřitelky a žalované bylo sjednat spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru (§ 2 odst. z. s. ú. § 2395n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (§ 419 o. z.). Splnila svou povinnost přenechat žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně vracet s příslušnými úroky a poplatky. Žalobkyně však neprokázala splnění povinnosti původní věřitelky posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 prv