17 C 126/2023 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 021 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 138,21 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 21 021 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru (bezúčelový spotřebitelský úvěr), na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč ve 24 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy dosud neuhradil ničeho. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně dále naúčtovala žalovanému poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 196 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Úroky v celkové výši činily 2 205 Kč. Žalovaný neuhradil svou pohledávku ničeho, ani přes výzvou učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum], výzvou před zahájením vymáhání pohledávek ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího archu, výpisem čerpání úvěru a úhrad, výzvou ke splacení půjčky ze dne [datum], kartou klienta, opisem výpisu proplacení smlouvy ze dne [datum], metodikou posouzení úvěruschopnosti a sazebníkem poplatků. 4. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok v 2. až 8. měsíc trvání úvěru ve výši 49 Kč za každých půjčených 1000 Kč ve 24měsíčních splátkách v předepsané výši. Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za sjednání úvěru ve výši 495 Kč, doplňkovou službu expres splátka ve výši 199 Kč doplňkovou službu SMS ve výši 49 Kč/měs. a doplňkovou službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč/měs. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 28 000 Kč, další člen rodiny má příjem 30 000 Kč. Při lustraci v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS nebyly o žalovaném nalezeny žádné záznamy. Výdaje žalovaného byly zjišťovány přes MLS model. 5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka, a to ve výši 15 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Z důkazů vyplynulo, žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na jeho majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty, avšak z těchto nevyplývá žádné ověřování měsíčních výdajů. Rovněž k tvrzeným příjmům není doloženo ničeho. Žalobkyně tím, že neověřovala měsíční výdaje žalovaného a spokojil se s jeho tvrzením, před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto jsou podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona obě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné. Poskytovatel úvěru totiž musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat 10. S ohledem neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne [datum] žalovanému jistinu ve výši 15 000 Kč. Žalovaný dosud nevrátil ničeho, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 15 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne [datum], který mu byl doručován dne [datum] prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den, tj. [datum]. Třicetidenní lhůta od sepisu výzvy k vrácení poskytnutého úvěru (uvedená v předžalobní výzvě) uplynula [datum]. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty, tedy [datum] a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny vč. příslušenství 16 830,82 Kč (15 000 Kč + 98,63 Kč + 1 732,19 Kč), tj. úspěch ve výši 71 %, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí po kapitalizaci částku 6 755,89 Kč (6 021 Kč + 39,58 Kč + 695,30 Kč), tj. neúspěch 29 %. Při uplatnění zásady, že od účastníka, který měl ve věci větší úspěch se odečte jeho neúspěch, měla žalobkyně v řízení celkově úspěch ve výši 42 %. 12. Celkové náklady jsou tedy představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 842 Kč a jednak tvořené částkou 1 452 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci do podání žaloby po 300 Kč v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby. Žalobkyni náleží také částka 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše pak včetně 21 % DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč. Žalovaný by byl povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 294 Kč, ale s ohledem na její procesní úspěch ve výši 42 % jí náleží částka 963,48 Kč, a to rovněž do t