17 C 43/2022-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 21 684 Kč s příslušenstvím představující dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), uzavřené dne [datum], dle které se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 17 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky spolu s poplatky za poskytnutí úvěru a za objednané volitelné služby vč. příslušenství dle čl. IV a čl. IX Smlouvy a to k datu splatnosti dle článku IX Smlouvy. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost a to následujícím způsobem - celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělila žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: CEE, ISIR, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky, a to se závěrem, že žalovaný byla a je schopna své závazky splácet. Žalobkyně zjišťovala potřebné údaje náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje. Žalovaný následně správnost svých údajů potvrdil a došlo k podepsání úvěrové smlouvy. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalobkyně vyplatila žalovanému peněžní prostředky formou bezhotovostního převodu dne [datum] ve výši 17 100 Kč. Úvěr byl splatný dne [datum], přičemž žalovaný neuhradil ničeho a dostal se tak do prodlení. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 980 Kč, na smluvní úrok z prodlení dle čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku poplatků, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 21 684 Kč a dále na zákonný úrok z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem či vyjádřením dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], výpisem o posouzení úvěruschopnosti, údaji o poskytovali spotřebitelského úvěru, souhlasem se zpracováním osobních údajů, identifikovanými příjmy, všeobecnými obchodními podmínkami, obecnými principy posuzování a filozofií společnosti, občanským průkazem žalovaného, autorizací ověření totožnosti, sazebníkem žalobkyně, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním s úvěrovým disponibilním limitem ve výši 17 100 Kč. Úvěr byl poskytnut dne [datum] ve výši 17 100 Kč. Žalovaný se zavázala poskytnutý úvěr splatit nejpozději do [datum]. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje a lustrací v registrech. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, a proto jej žalobkyně vyzvala dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky ve výši 25 869,19 Kč zahrnující poplatek za poskytnutí úvěru a náklady na vymáhání pohledávky. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve formě úvěrového rámce až do výše 17 100 Kč, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od