20 C 113/2023-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 15 440 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 33 920 Kč (půjčka ve výši 20 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč) a to formou 53týdenních splátek. Při řádném splácení půjčky by splatnost poslední splátky, jakož i celková splatnost závazků, připadla na den [datum]. Žalovaný však půjčku včetně sjednaného příslušenství nesplatil řádně a včas a ke dni splatnosti poslední splátky, to je ke dni [datum] svůj závazek nesplnil. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil částku ve výši 18 480 Kč. 2. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 15 440 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 Smluvních podmínek bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny ve výši 15 440 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni [datum]. Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne [datum]. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky na žalobkyni až do dnešního dne neuhradil na svůj dluh ničeho. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne [datum]. 3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, ani neoznačil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání. 4. Jelikož žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v [anonymizována dvě slova], hodnotil soud i otázku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky k zahájení řízení ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) (dále jen„ nařízení“). Podle čl. 4 odst. 1 nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Jelikož žalovaný má bydliště na území České republiky, je tak v souladu s nařízením dána příslušnost, respektive pravomoc soudů České republiky, kdy věcně a místně příslušným je Okresní soud ve Frýdku-Místku. 5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a to: smlouvou o půjčce ze dne [datum] včetně smluvních podmínek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy – seznam postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy – seznam postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání. 6. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalovanému částku 20 000 Kč. Převzetí uvedené částky žalovaným vyplývá z obsahu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Splatnost půjčky a poplatku byla sjednána v 53týdenních splátkách. Bylo dohodnuto, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. RPSN činila 206,8 %. Žalovaný na svůj dluh, dle tvrzení žalobkyně, částečně plnil. Uhradil celkem 18 480 Kč, přičemž tato platba byla použita na úhradu souhrnného poplatku a částečnou úhradu jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy – seznam postoupených pohledávek prokázala žalobkyně svou aktivní legitimaci a oznámením ze dne [datum], resp. ze dne [datum], že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován. Žalovaný úhradu dluhu neprovedl ani poté, co mu byla dne [datum] odeslána předžalobní upomínka. 7. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník) se v tomto řízení použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí, dosavadními právními předpisy. 8. Podle ust. § 657 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Podle ust. § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je částečně důvodný. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce a půjčku mu také poskytla. Smlouva o půjčce je reálným kontraktem a nevzniká dohodou stran, nýbrž až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi. Ze smlouvy o půjčce vyplývala právní předchůdkyni žalobkyně jakožto věřiteli povinnost přenechat žalovanému v pozici dlužníka peníze, konkrétně 20 000 Kč. Žalovaný se pak v této smlouvě zavázal vrátit peníze ve splátkách. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč poskytla dne [datum]. Splatnost půjčky byla sjednána v 53týdenních splátkách s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Splatnost půjčky nastala dne [datum]. 13. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na svůj dluh částečně plnil (18 480 Kč), na jistině tak zbývá uhradit 1 520 Kč. Žalovaný částku 1 520 Kč žalobkyni nezaplatil, soud jej proto zavázal k její úhradě. Jelikož je žalovaný s úhradou tohoto dluhu od [datum] prokazatelně v prodlení, vznikla mu dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, povinnost zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v tehdy platném znění, z částky 1 520 Kč od [datum] do zaplacení (dle návrhu žalobkyně). Lhůta k plnění činí 3 dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 14. Souhrnný poplatek, sjednaný ve výši 13 920 Kč, představuje jednorázovou cenu za poskytnutí půjčky, která sice nebyla ve smlouvě sjednána výslovně ve formě úroků, avšak s ohledem na obsah smlouvy má v daném případě funkci úroku ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku Okresní soud má za to, že úrok ve výši 13 920 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky ve výši 20 000 Kč na dobu 53 týdnů, při RPSN 206,8 %, je odměnou nepřiměřeně vysokou mnohonásobně přesahující průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Soudní judikatura dovodila, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v [anonymizováno] [rok], kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 13,42 % p.a. Je