20 C 13/2023-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobce vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 14 760 Kč spolu s příslušenstvím a to z titulu smlouvy o úvěru. 2. V podání ze dne [datum] žalobce doplnil, že dle sdělení původního věřitele původní věřitel dostatečným způsobem prověřoval úvěruschopnost, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, bez dalšího výstupu. Žalobce je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost. Žalobce uvedl, že jinými doklady či listinami, které by doložil k prokázání prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem, již nedisponuje. 3. Žalovaný se k předmětné žalobě nijak nevyjádřil a do spisu nedoložil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobce, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání. 4. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 5. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalovaným dne [datum] distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o úvěru [číslo]. V této smlouvě se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Oproti tomu se žalovaný zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 2 760 Kč a to bezhotovostně na bankovní účet věřitele do [datum]. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce soud zjistil, že žalovaný zaslal na účet žalobce dne [datum] 0,01 Kč. Dne [datum] byla na účet žalovaného převedena částka ve výši 12 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku ke dni podání žaloby nezaplatil, jak vyplývá z upomínky ze dne [datum] a předžalobní upomínky ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] odeslanou dne [datum] (poštovní podací arch) vyzval žalobce žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky ve výši 21 704Kč do tří dnů. V řízení bylo prokázáno a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 6. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] distančně smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal dne [datum] převodem na účet. Žalovaný žalobci ani jeho právnímu předchůdci ničeho neuhradil. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud neprovedl žádné důkazy, když žalobce uvedl, že žádnými nedisponuje. 7. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,ZoSÚ“). 8. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobce je jen částečně důvodný. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. V souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění, bylo povinností úvěrujícího s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a úvěr mu poskytnou jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 13. Žalobce tvrdil, že původní věřitel dostatečným způsobem prověřoval úvěruschopnost, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, bez dalšího výstupu. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného však soud neprovedl žádné důkazy, když žalobce uvedl, že žádnými nedisponuje. 14. Soud uzavírá, že žalobce v řízení neprokázal splnění zákonné povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se ho žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly. 15. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku má žalobce s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru právo na vrácení toho, co plnil, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč ponížené o žalovaným provedené splátky. Jelikož žalovaný nesplatil žádnou částku, zavázal jej soud k povinnosti uhradit žalobci částku ve výši 12 000 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Spolu s částkou ve výši 12 000 Kč je žalovaný povinen podle § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobce k úhradě dluhu (která byla obsažena v předžalobní výzvě ze dne [datum]). Žalobce stanovil v této výzvě žalovanému lhůtu ke splnění dluhu do 3 dnů. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku považuje soud předžalobní výzvu za doručenou dne [datum]. Splatnost pohledávky tak nastala dne [datum] a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení. 16. Nárok žalobce na smluvní úrok ve výši 2 760 Kč s úrokem z prodlení nemá oporu v provedeném dokazování. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl. 17. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Z požadovaných částek a obsahu výroků I. a II. vyplývá, že žalobce byl ve sporu úspěšný z 81 % a žalovaný z 19 %. Žalovaný je tak povinen hradit žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 %. Jedná se o náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), z částky 300 Kč za 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst