40 C 124/2023-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částek 17 000 Kč a 9 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba] dne 8. 4. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 23 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit v měsíčních splátkách nejpozději do 8. 4. 2022. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila a marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaná dostala do prodlení s úhradou celého dluhu, na který zaplatila pouze 6 000 Kč. Žalovaná dále uzavřela se stejnou společností dne 6. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit v měsíčních splátkách nejpozději do 6. 1. 2022. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila a marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaná dostala do prodlení s úhradou celého dluhu, na který zaplatila pouze 10 300 Kč. Pohledávky z obou smluv společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni, a to smlouvou ze dne 14. 12. 2022, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení bezdůvodného obohacení, představující rozdíl mezi poskytnutými úvěry a částkami, které žalovaná na úvěry zaplatila, a dále zákonného úroku z prodlení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, na kterou nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud na základě níže uvedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 8. 4. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční částka 23 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 2 291 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období, kterým se dle smlouvy rozumí doba jednoho měsíce a které začíná běžet dnem uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Dne 6. 1. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční částka 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 1 661 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období, kterým se dle smlouvy rozumí doba jednoho měsíce a které začíná běžet dnem uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaná zaplatila na úvěr [číslo] celkem 6 000 Kč a na úvěr [číslo] celkem 10 300 Kč (2x tabulka umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávky z uvedených smluv žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022 (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2023, která byla dána k poštovní přepravě dne 10. 3. 2023, žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 24. 3. 2023 (předžalobní výzva, podací lístek). Provedené důkazy byly ve vzájemném souladu a soud je hodnotí jako věrohodné. Z ostatních předložených listin nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu a soud je proto k důkazu neprováděl. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je zřejmé, že žalované jako spotřebiteli (§ 419 o.z.) byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní částky ve výši 23 000 Kč a 20 000 Kč, a to ve formě spotřebitelského úvěre podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSU“). Na předmětnou smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 ZoSU, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první ZoSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 ZoSU je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně netvrdila, že by její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované a sama uvedla, že požaduje pouze plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Za této situace soud, aniž by žalobkyni vyzýval k doplnění tvrzení o posouzení úvěruschopnosti, dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU a proto jsou posuzované úvěrové smlouvy absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 věta první ZoSU. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění plnění žalované. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a 20 000 Kč a žalovaná mu zaplatila 6 000 Kč a 10 300 Kč. Proto soud žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částky 17 000 Kč a 9 700 Kč. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 9. 3. 2023, kterým jí byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 24. 3. 2023. Následujícím dnem se žalovaná dostala se splněním dluhu do prodlení a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužných částek ve výši 11,75 % ročně od 25. 3. 2023 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení dle nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) Pokud žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení již ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky úvěru, pak v tomto rozsahu soud žalobě nevyhověl, když s ohledem na absolutní neplatnost úvěrových smluv žalovaná nebyla vázaná smluvním ujednáním o splatnosti úvěru a pohledávka žalobkyně se tak stala splatnou až na základě výzvy k plnění (§ 1958 odst. 2 o.z.). V této části byla proto žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.) 10. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k výši dluhu, délce prodlení, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, přičemž tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny. 11. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle § 14b odst. 1 bod b. advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a žaloba) po 300 Kč, 3x režijní paušál dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 1 068 Kč, činí celkem 2 520 Kč.