40 C 138/2023-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 773,75 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 23. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky nejprve ve výši 6 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit nejpozději do 12. 2. 2022. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 6 500 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 273,75 Kč. Před poskytnutím úvěru byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni dle smlouvy ze dne 15. 6. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho a dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, zaslané mu dne 29. 6. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to nahlédnutím do veřejných rejstříků a databází. Žalobkyně výslovně uvedla, že k prokázání posuzování úvěruschopnosti žalovaného nenavrhuje žádné další důkazy. Dne 23. 1. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru (smlouva č. B0007981009538361), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 500 Kč, který mu byl vyplacen dne 27. 1. 2022 na bankovní účet č. [bankovní účet] (potvrzení o platbě). Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 12. 2. 2022. Žalovaný svůj závazek nesplnil a nezaplatil ničeho. Dopisem ze dne 29. 6. 2023 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky) a téhož dne mu byla zaslána předžalobní výzva k zaplacení dluhu ve lhůtě tří dnů (předžalobní výzva, podací lístek). Provedené důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních předložených listin nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu a soud je proto k důkazu neprováděl. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžní částka ve výši 6 500 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSU“). Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 ZoSU, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první ZoSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 ZoSU je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů, přičemž neověřoval skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Právní předchůdce žalobkyně tedy porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 500 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 6 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 29. 6. 2023, který mu byl odeslán téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den po odeslání, tj. 4. 7. 2023, a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru (uvedená v předžalobní výzvě) uplynula 7. 7. 2023. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně od 8. 7. 2023 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení dle nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k výši dluhu, délce prodlení, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, přičemž tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny. 11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 10 773,75 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 6 500 Kč (tj. 60 %) a ve zbývající části (tj. 40 %) její žalobě vyhověno nebylo. Žalobkyni proto náleží náhrada, odpovídající 20 % vynaložených nákladů, sestávajících ze soudního poplatku 1 000 Kč (vč. jeho doměřené části – viz níže) a dále z odměny advokáta dle za tři úkony právní služby (převzetí, předžalobní výzva a žaloba) po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 a.t.), tři režijních paušálů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 a.t.) a DPH. Celková výše nákladů žalobkyně tak činí 2 452 Kč a s ohledem na míru jejího procesního úspěchu jí byla přiznána náhrada v rozsahu 20 % z uvedené částky, tedy 490,40 Kč. 12. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 10 773,75 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).