40 C 15/2023-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 099,15 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jí tuto částku dluží na základě mezi nimi uzavřené Smlouvy ke službě [název] účet, která upravuje podmínky čerpání prostředků prostřednictvím služby [název] účet, přičemž žalobkyně je podnikající právnická osoba, která poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení což funguje tak, že na základě shora uvedené smlouvy se žalobkyně zavazuje uhradit e-shopu kupní cenu za žalovaného (zákazníka) a ten se v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, zavazuje zaplatit žalobkyni kupní cenu. Žalobkyně dále poskytuje možnost zřídit si [název] kartu a s ní provádět platby až do výše schváleného kreditního rámce. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 26 014,29 Kč. Jednotlivé platby a výběry [název] Kartou žalobkyně zaevidovala a zaúčtovala na [název] účtu žalovaného a následně žalovanému vystavila měsíční přehled jednotlivých objednávek, a transakcí [název] Kartou, ve kterém žalovanému uskutečněné objednávky a transakce řádně vyúčtovala. Žalovaný uhradil jednotlivá vyúčtování pouze částečně, a to v celkové výši 4 130,14 Kč. Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy jsou i obchodní podmínky, dle kterých vzal žalovaný na vědomí, že v případě prodlení má žalobkyně nárok na úhradu poplatku z prodlení, přičemž jeho výše je dána délkou trvání prodlení dle níže uvedených pravidel: - uhrazení do 5 dnů po splatnosti vyúčtování: 150 Kč - uhrazení do 10 dnů po splatnosti vyúčtování: 250 Kč - uhrazení do 15 dnů po splatnosti vyúčtování: 350 Kč - uhrazení do 20 dnů po splatnosti vyúčtování: 450 Kč - uhrazení do 25 dnů po splatnosti vyúčtování: 550 Kč - uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování: 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky. S ohledem na prodlení žalovaného požaduje žalobkyně na poplatcích z prodlení celkem částku 4 215 Kč. Před podáním žaloby vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze dne 19. 8. 2022, ve kterém mu poskytla lhůtu k úhradě v trvání 10 dnů, avšak žalovaný dlužnou částku nezaplatil. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z kopie občanského průkazu, který byl žalovaným předložen. Na základě těchto údajů žalobkyně prověřila žalovaného v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a také v insolvenčním rejstříku. O tom, že žalobkyně dostatečně s péčí řádného hospodáře prověřila úvěruschopnost žalovaného, dle ní svědčí, Výpis z interní databáze žalobkyně o prověření úvěruschopnosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne 1. 2. 2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 20. 2. 2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou ke službě [název] účet ze dne 8. 7. 2021, včetně dodatku k této smlouvě ze dne 9. 11.2021, smlouvou o splátkovém limitu ze dne 9. 7. 2021 včetně příloh a dodatku k této smlouvě ze dne 15. 11. 2021, obchodními podmínkami žalobkyně, souhrnným vyúčtováním za měsíce červenec, srpen a září 2021, výpisem z databáze žalobce a předžalobní upomínkou ze dne 19. 8. 2022 včetně potvrzení o podání z téhož dne. Na základě žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně zaplatila za žalovaného částky za zboží a služby, které si žalovaný objednal u třetích osob. Za období od 8. 7. 2021 do 30. 9. 2021 takto žalobkyně za žalovaného uhradila celkovou částku 26 014,29 Kč, přičemž žalovaný za odebrané zboží a služby zaplatil pouze v měsíci září 2021 částku 4 130,14 Kč. Předžalobní upomínka byla vyhotovena a žalovanému odeslána dne 19. 8. 2022 s výzvou k uhrazení dlužné částky do 26. 8. 2022. V řízení nebylo prokázáno, že by účastníci podepsali smlouvu ke službě [název] účet ze dne 8. 7. 2021, jako i smlouvu o splátkovém limitu ze dne 9. 7. 2021, když na těchto smlouvách chybí podpis žalovaného v jakékoli podobě, byť i za použití prostředků komunikace na dálku. 4. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný pouze z části. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a povinnosti. Žalobkyně totiž předložila v listinné podobě tzv. Smlouvu k službě [název] účet ze dne 8. 7. 2021 a smlouvou o splátkovém limitu ze dne 9. 7. 2021, které podle jejich tvrzení měly být mezi stranami uzavřeny; podle smluvních ujednání obou smluv však tato nabývají platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma stranami, přičemž předložené návrhy smluv neobsahují podpis žalovaného. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistujících smluv uzavřena dohoda o poskytování finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě. Navíc, pokud by snad i předmětné smlouvy byly žalovaným podepsány, aplikoval by na ně soud ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v důsledku čeho, by je vyhodnotil jako neplatné z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (§ 86 a §87 citovaného zákona), když z předložených důkazů vyplývá, že žalobkyně nijak neověřila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného a spokojila se pouze s kontrolou databází dlužníků. 8. Pokud tedy žalobkyně za žalovaného uhradila částku 26 014,29 Kč, činila tak bez právního důvodu. Pokud žalovaný žalobkyni vrátil pouze 4 130,14 Kč, ve zbývajícím rozsahu (tj. 21 884,15 Kč) se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.), a je povinen žalobkyni toto bezdůvodné obohacení vydat dle ust. § 2993 o. z. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný prokazatelně vyzván až v rámci předžalobní výzvy ze dne 19. 8. 2022, dle které měl uhradit svůj dluh do 26. 8. 2022. Následujícím dnem se žalovaný dostal se splněním svého dluhu do prodlení a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 8,5 % ročně od 27. 8. 2022 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. Pokud jde o poplatky související s úvěrem, za situace, kdy nedošlo k platnému uzavření smlouvy, není zde ani žádný právní titul, který by žalovaného k úhradě takových poplatků zavazoval. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě vyhověl v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 9. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl