9 C 120/2023-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 15 465,84 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně. [právnická osoba] s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byl také předpis splátek, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 12 888 Kč, a to v měsíčních splátkách po 1 992 Kč, čemuž žalovaná nedostála a zaplatila pouze 2 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně úvěr nezesplatnila a proto splatnost nastala nejpozději ke dni [datum] (poslední předepsaná splátka) a ode dne [anonymizována dvě slova] [rok] se žalovaná dostala do prodlení, čímž předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo požadovat smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, která byla ve smlouvě sjednána za každý započatý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno písemně. Po postoupení pohledávky žalovaná ničeho neuhradila. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedla údaje o své osobě, přičemž tyto byla povinna uvést pravdivě a správně, což stvrdila svým podpisem. Vzhledem k výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru, protože jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků, i s připočtením sjednávané splátky, 9 700 Kč, kterými mohla volně disponovat. K tomu žalobkyně předložila kromě žádosti i výplatní pásky a výplatní doklad ČSSZ. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne [anonymizována dvě slova] [rok]. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 3. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba] žalované v hotovosti při podpisu dohody částku 15 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 27 888 Kč. Uvedenou částku se žalovaná zavázala zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet na základě žalovanou vyplněné žádosti, ve které uvedla, že pobírá vdovský důchod ve výši 21 905 Kč měsíčně, a že má výdaje na bydlení a energie 4 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady dává částku 6 750 Kč, splácí jiný úvěr splátkou 1 328 Kč a jsou jí prováděny srážky ze mzdy ve výši 58 Kč. Za účelem ověření příjmů a výdajů měla předchůdkyně žalobkyně k dispozici výplatní pásky za měsíce prosinec [rok] a leden [rok], ze kterých však nevyplývá čistá mzda žalované, ale pouze to, že jí je exekučně strhávána částka 2 200 Kč a dále jí jde na spoření/pojištění částka 10 566 Kč ([anonymizováno]) a 12 393Kč ([anonymizováno]), a dále složenky dokládající výplatu vdovského a sirotčího důchodu, jakož i výplaty invalidního důchodu pro jinou osobu. Žalovaná neplnila své závazky řádně a uhradila pouze 2 000 Kč. 4. [právnická osoba] následně dne [datum] prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne [datum], ve kterém ji zároveň vyzvala k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu, a to na účet žalobkyně. Zásilka byla dána k přepravě dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody, a to dopisem, který podle připojeného poštovního podacího archu dala do přepravy dne [datum]. 5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.. 8. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). 10. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/201