9 C 188/2023-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 17 606 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na podkladě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč převodem na účet a žalovaná se zavázala žalobkyni za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 3 242 Kč, přičemž jistina a poplatek byly splatné dne [datum], čemuž žalovaná nedostála a na svůj dluh ničeho nezaplatila. K poskytnutí zápůjčky došlo prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby parametry (splatnost a výši zápůjčky), poté vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, čímž učinila návrh na uzavření smlouvy vůči žalobkyni. Poté žalovaná zaškrtla řádek s textem„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a se zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním.“, čímž žalovaná odsouhlasila znění obchodních podmínek. Smlouva o zápůjčce je podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zaslala na klientem uvedené telefonní číslo. Celkem tedy žalobkyně požaduje částku 17 606 Kč, která je tvořena jistinou, poplatkem ve výši 13 742 Kč a částkou 3 864 Kč, která je smluvní pokutou a částkou 2 500 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou dne [datum], přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatila. 2. Dále žalobkyně uvedla, že v rámci prověření úvěruschopnosti žalované si od ní vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že žádná skutková tvrzení k úvěruschopnosti doplňovat nebude a pokud bude smlouva neplatná, požaduje vrátit bezdůvodné obohacení spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne [datum]. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Na základě písemné dohody označené jako smlouva o zápůjčce ze dne [datum] poskytla žalobkyně bezhotovostně na účet žalované částku celkem 10 500 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem 3 242 Kč, přičemž splatnost byla sjednána do [datum]. K uzavření této dohody došlo tak, že žalovaná na webových stránkách žalobkyně vyplnila elektronický formulář, ve kterém si mj. zvolila výši a splatnost zápůjčky, a jenž podepsala tak, že namísto podpisu připojila PIN, který jí byl zaslán na číslo mobilního telefonu, které uvedla. Poté byl tento návrh doručen žalobkyni, která jej přijala a žalované na její účet vyplatila částku 10 500 Kč. Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet dohodnutou částku tak, že se si od ní vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Tyto dokumenty však soudu nepředložila. Žalovaná na svůj závazek nic neuhradila. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody dopisem, který dala do poštovní přepravy dne [datum], a dala žalované možnost splnit dluh do 3 dnů. 5. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.. 7. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 500 Kč bezhotovostním převodem. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). 9. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. 10. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, neboť žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti nepředložila žádné listiny, ze kterých by vyplývalo, že řádně zkoumala příjmy a výdaje, a to nad rámec žalovanou sdělených informací, případně nahlédnutím do veřejně přístupných databází. Spoléhat pouze na tvrzení klientů žádacích o spotřebitelské úvěry s odkaze