9 C 52/2020-167 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně a) se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 250 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy v penězích, která jí byla způsobena smrtí jejího syna [jméno] [příjmení]. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které byl bez svého zavinění ve věku 24 let usmrcen její syn [jméno] [příjmení], a viníkem této dopravní nehody byl [jméno] [příjmení] – [anonymizováno], který řídil hasičské cisternové nákladní vozidlo zn. Tatra T815, [registrační značka], rok výroby 1988, které v té době bylo ve vlastnictví žalovaného. Vztah zemřelého [jméno] [příjmení] a žalobkyně byl vztah objektivně, tj. matka a syn, ale též subjektivně nadstandardně intenzivní, idylický a pozitivně se dále rozvíjející. [jméno] zemřel ve věku 24 let, chvíli po získání vysokoškolského titulu bakalář, tedy ve věku rané dospělosti. V tomto věku již nebyl dítě, o které by bylo nutné se starat a vychovávat jej, ale ani zralý muž s vlastní rodinou a dětmi. [jméno] [příjmení] tak zemřel brzy poté, co byl dokončen jeho proces výchovy a výživy. Žalobkyni a) měl nadále přinášet výhradně radost, štěstí, pěkné vzpomínky a také zabezpečení ve stáří a případné nemoci. [jméno] [příjmení] pro žalobkyni a) představoval naplnění smyslu života. Žalobkyni bylo v okamžiku smrti jejího syna [jméno] 43 let a [jméno] žil s žalobkyní, svým nevlastním otcem a svým nevlastním bratrem ve společné domácnosti v [obec], pomáhal s chodem domácnosti a podílel se na nákladech domácnosti. Žalobkyně své dítě vychovávala a vyživovala s vidinou, že ve svém životě bude mít blízkou osobu, se kterou bude trávit čas a na kterou se bude moci spolehnout, osobu, která bude nositelem její krve a která svou genetickou informaci předá zase svým potomkům. Žalobkyně tak od svého dítěte očekávala vše, co může matka od dítěte očekávat. Její očekávání by při běžném běhu věcí byla naplněna, jelikož její vztah s [jméno] [příjmení] se vyvíjel ideálním směrem. O toto vše však v důsledku výše specifikované dopravní nehody náhle žalobkyně přišla. Žalobkyně měla za to, že v jejím případě bylo kritérium existenční závislosti naplněno, protože [jméno] [příjmení] nebude žalobkyni v důchodovém věku nijak podporovat fyzickou pomocí, věcně ani finančně, přestože za běžných okolností by se žalobkyni ze strany [jméno] [příjmení] této podpory dostalo. K existenční závislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1835/2020. Žalobkyně konstatovala, že se jí dostalo omluvy ze strany řidiče cisternového vozidla, který byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, jakož i projevu lítosti od žalovaného. Toto kritérium však nelze přeceňovat, ač se pochybení může dopustit každý řidič, ke smrti [jméno] [příjmení] došlo naprosto zbytečně. Mezi kritéria odvozená od osoby škůdce zařadila vedle uvedeného i zavinění ve formě nedbalosti a skutečnost, že musela svůj nárok uplatnit u soudu a absolvovat soudní řízení. Neuspokojení nároku tak dále prohlubuje způsobenou nemateriální újmu. 2. Žalobkyně také odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 25 Cdo 3111/2018-178, a na něj navazující usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. II. ÚS 2997/19, které považuje za přiléhavé i pro tento případ, protože její psychická újma není natolik nižší, než újma pozůstalých řešená v citovaném případě. Žalobkyně má za to, že v jejím případě jsou předmětná určující kritéria naplněna téměř v maximální výši, zejména s ohledem na vzájemný harmonický vztah matky a syna, jejich věk a okolnosti úmrtí [jméno], spočívající v absenci jakéhokoliv zavinění ze strany zemřelého [jméno], jehož smrt nastala v podstatě zbytečně a bez rozloučení. Kritéria jsou snížena vyjádřením lítosti ze strany žalovaného i omluvou ze strany viníka nehody. Poukazovala na to, že viník dopravní nehody se k činu nedoznal, dožadoval se zproštění obžaloby, a proti svému odsouzení se bránil i odvoláním. Poukazovala na potřebu zohlednit, že žalovaný i pojišťovna nad rámec částky 500 000 Kč a posléze 751 780 Kč odmítají plnit a žalobkyně je tak nucena, přestože je jí to krajně nepříjemné, domáhat se svého práva u soudu. Požadovaná částka, kterou oproti původnímu požadavku snížila o 550 000 Kč odpovídá i aktuální judikatuře. Pokud by soud dospěl k závěru, že nelze aplikovat žalobkyní uváděné rozhodnutí, odkazovala na případ, který byl před Ústavním soudem řešen pod sp. zn. I. ÚS 1764/19 a veden u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 Co 278/2017, a který je blízký této věci a který by měl soud dostatečně zohlednit. Poukazovala i na případ řešený Nejvyšším soudem v řízení pod sp.zn. 21 Cdo 3024/2022 a 25 Cdo 3084/2022 které považuje za obdobné a kterými byl přiznán dvojnásobek základní sazby. Navíc žalobkyně zastává názor, že určení výše náhrady nemajetkové újmy není matematickým výpočtem, ale že tuto náhradu autoritativním způsobem určuje soud podle volného a svého nejlepšího uvážení. Uvedla, že vyplacené částky, jako ceny za lidský život, vzhledem k množství dopravních nehod, nejsou nejen pro pojišťovny, ale i pro celou společnost dostatečnou motivací, aby do snížení úmrtnosti na českých silnicích bylo investováno dostatečné úsilí a finance, např. zapracovat na bezpečnostních prvcích, vč. svodidel, obměně zastaralého vozového parku. 3. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce uplatnila dne [datum] vůči žalovanému nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích, a to ve výši 1 750 000 Kč a dne [datum], tedy po osmi měsících od uplatnění náhrady újmy, [ulice] [anonymizováno] pojišťovna uhradila žalobkyni částku 500 000 Kč a ve zbytku nárok odmítla. Z tohoto důvodu vyzvala žalovaného k úhradě nemajetkové újmy s tím, že v opačném případě se obrátí se svým nárokem na soud. 4. Žalobkyně závěrem sama uvedla, že její život musí jít dál, ale denně překonává okamžiky smutku, denně se dostává do situací, které jí [jméno] [příjmení] připomínají a způsobují smutek. Když potká člověka, který je mu podobný, nebo když vidí šťastnou mladou rodinu, popadne ji úzkost a derou se jí slzy do očí. V jejím životě se objevují okamžiky radosti a štěstí, hlavně s rodinou, ale nemůže si užívat naplno, neboť se jí dere na mysl to, že [jméno] toto nesdílí s nimi. V jejím životě tak přetrvává hlavně smutek. Zůstaly jí jen vzpomínky a představy, jak by [jméno] svůj život dále žil, jak by uskutečňoval své plány, kterých měl spoustu. Uvědomění, že se tohle nikdy nestane, v jejím životě způsobuje neustálý smutek a bolest na srdci. Ztratila to nejcennější a věří ve spravedlivé rozhodnutí. 5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že dne [datum] skutečně došlo k popsané dopravní nehodě, nicméně uplatněný nárok žalobkyně a) a žalobce b) neuznává. Činnost jednotky sboru dobrovolných hasičů představuje potenciální možnost vzniku zvýšených rizik, v tom i riziko dopravních nehod a škod na majetku a zdraví v jejích důsledku vznikajících. Obecný prospěch existence jednotky sboru dobrovolných hasičů převažuje výše uvedena rizika, a proto se ji žalovaný ve městě [obec] rozhodl zřídit, materiálně ji zabezpečit a udržovat její akceschopnost. Poté, co žalovaný obdržel uplatnění nároku na úhradu nemajetkové újmy, postoupil jej [právnická osoba], [část názvu právnické osoby] a legitimně očekával, že pojistitel ve smyslu § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/199 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla uhradí v rozsahu a ve výši podle § 2559 zákona č. 89/2012 Sb. žalobkyni způsobenou nemajetkovou újmu vzniklou usmrcením syna. Žalovaný rovněž legitimně očekával, že pojistitel, jakožto renomovaný a znalý věci ústav, správně věc posoudí a uhradí poškozené finanční částku, která by plně vyvážila jejich utrpení způsobené ztrátou syna. Pokud tedy pojišťovna uhradila shora uvedené částky, žalovaný je považuje za odpovídající částky odpovídající zásadám slušnosti. Žalovaný učinil nesporným, že [jméno] [příjmení] v době, kdy došlo k dopravní nehodě, vedl s žalobkyní společnou domácnost. 6. Vedlejší účastnice – [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], před svým vystoupením z řízení se ve věci vyjádřila tak, že z předmětné pojistné události vyplatili jak žalobkyni částku 500 000 Kč na náhradu za duševní útrapy pozůstalých. Při stanovení výše náhrady vycházeli z v té době známé judikatury, a to zejména z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, který stanovil kritéria posuzování výše náhrady a provedl důkladný rozbor vzhledem k dosavadní judikatuře, k cenovému vývoji i s přihlédnutím k zahraničním zkušenostem a vymezil jako základní rozpětí pro stanovení náhrady za duševní útrapy pozůstalých odškodnění ve výši 240 000 Kč až 500 000 Kč v typovém případě nejbližších osob (manželé, rodiče a děti). V případě žalobců nelze přehlédnout, že zohlednili intenzitu vztahu žalobkyně se synem) a přistoupili k plnění právě ve výši horní hornice uvedeného rozpětí. Pokud jde o vývoj judikatury v době po vyplacení uvedeného plnění, pak poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. 25 Cdo 894/2018 (který byl s