11 C 109/2024-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 152 020,50 Kč (sestávající z jistiny ve výši 149 440,50 Kč a poplatků ve výši 2 580 Kč) spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. rozsudku s tím, že dlužnou částku žalovaná dluží žalobkyni na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 6. 4. 2023, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr čerpat jednorázově do 18. 4. 2023 a splatit jistinu nejpozději do 25. 3. 2031 spolu se smluvními úroky s úrokovou sazbou 23,30 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 3 472 Kč, a to vždy k 25. dni v měsíci počínaje 25. 5. 2023. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala s odbornou péči schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr na základě informací získaných od žalované, registrů, databází a dalších služeb. Po důkladné analýze finanční situace žalované (příjmy 37 417 Kč měsíčně a výdaje odhadnuté ve výši 23 2023 Kč) dospěla žalobkyně k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, a proto žalobkyně v souladu se smlouvou využila oprávnění a úvěr dopisem ze dne 11. 10. 2023 zesplatnila se lhůtou splatnosti 29. 11. 2023. Žalovaná do podání žaloby uhradila toliko 3 078,28 Kč. Dlužná částka nebyla uhrazena ani po odeslání předžalobní upomínky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci usnesením ze dne 10. 5. 2024 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 27. 5. 2024 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o úvěru ze dne 6. 4. 2023, návrhem na poskytnutí úvěru, prohlášením o zdravotním stavu, sazebníkem poplatků, úvěrovými podmínkami pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecnými obchodními podmínkami, transakční historií, oznámením o zesplatnění ze dne 11. 10. 2023 včetně dodejky a předžalobními upomínkami ze dne 3. 1. 2024. Z těchto listin dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 6. 4. 2023 uzavřena listina označená jako smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 23,30 % a případnými poplatky v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 3 472 Kč. Žalovaná finanční prostředky čerpala dne 18. 4. 2023, avšak nehradila splátky řádně a včas dle předepsaného splátkového kalendáře, proto žalobkyně využila oprávnění ze smlouvy a dopisem ze dne 11. 10. 2023 přistoupila k okamžitému zesplatnění úvěru, kdy vyzvala žalovanou k úhradě do 29. 11. 2023. Žalovaná celkem na úvěr uhradila částku ve výši 3 078,28 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila, že žalovaná dosahuje průměrného měsíčního příjmu ve výši 37 417 Kč a celkových výdajů ve výši 7 000 Kč (6 000 Kč náklady na bydlení a 1 000 Kč osobní výdaje). Předžalobní upomínka s výzvou plnění byla vyhotovena 3. 1. 2024 a odeslána na všechny známé adresy žalované.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výš