11 C 150/2023-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11 534,66 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 5 000 Kč a poplatku ve výši 6 534,66 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (původně , právnická osoba, dne 17. 6. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 180,76 Kč a s příslušenstvím do 17. 12. 2019. Smlouva přitom měla být uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně , internetová adresa, .cz. Žalovaný se na této webové stránce zaregistroval zadáním osobních údajů (tel. číslo, email, druh a číslo osobního dokladu), zadáním zaměstnavatele a současně potvrdil, že se seznámil s podmínkami smlouvy o půjčce a souhlasí s nimi. Po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr nahlédnutím do veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, CRKI, BRKI) mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, když na svůj dluh řádně nehradil, dle sdělení právního předchůdce žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023, uzavřené mezi původním věřitelem a společností , právnická osoba, . a následně uzavřené mezi postupitelem a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení neuhrazené jistiny (5 000 Kč) spolu s neuhrazenými poplatky (6 534,66 Kč) a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 534,66 Kč od 18. 12. 2019 (dnem následujícím po splatnosti pohledávky). Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 2. 6. 2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 22. 6. 2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to z listiny označené smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 6. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 6. 2019, všeobecných obchodních podmínek, výpisu o odeslané platbě ze dne 17. 6. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 2. 2023 a z předžalobní výzvy ze dne 8. 2. 2023 obojí odeslané téhož dne, učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným nepodepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 6. 2019, když této smlouvě chybí nejméně podpis klienta (žalovaného). Z potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 6. 2019 vyplývá, že žalobkyně odeslala žalovanému částku ve výši 5 000 Kč. K postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně společnosti , právnická osoba, (původně , právnická osoba, ) na žalobkyni prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . došlo smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023. Dne 8. 2. 2023 byla sepsána listina nazvaná jako oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žaloby a téhož dne byly obě listiny odeslány žalovanému. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 17. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru.5. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném dokazování nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření tvrzené smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě tzv. Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 6. 2019, která podle jejího tvrzení měla být mezi stranami uzavřena, ale tato listina neobsahovala podpis žalovaného a ani jinak nelze z předložené listiny dovodit, že smlouva tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. V žalobním tvrzení žalobkyně uvádí, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 17.6. 2019 smlouvu o úvěru. Taková smlouva nebyla soudu předložena, ani nikde nebylo specifikováno, že smlouva o úvěru by měla být smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 6 2019. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 17. 6 .2019 částku 5 000 Kč, jak vyplývá z předloženého potvrzení o provedené platbě, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaný na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil a byl povinen tento majetkový prospěch právnímu předchůdci žalobkyně vydat ve smyslu § 2991 o. z. Ohledně zbývající částky ve výši 6 534,66 Kč skládající se z poplatků za poskytnutí úvěru, tak na tuto nemá žalobkyně nárok, když mezi účastníky nebylo prokázáno, že by byla uzavřena jakákoli konkrétní smlouva s konkrétními právy či povinnostmi. Pohledávka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni ke dni 17. 1. 2023 prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . K vydání bezdůvodného obohacení byl přitom žalovaný vyzván prokazatelně předžalobní upomínkou se lhůtou plnění 3 dny ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky, které byly odeslány dne 8. 2. 2023 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. 13. 2. 2023 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého plnění (bezdůvodného obohacení) uplynula 16. 2. 2023. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 5 000 Kč dne 17. 2. 2023 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení v požadované výši 10 % ročně od 17. 2. 2023 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kt