11 C 160/2024-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částek 46 170 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 42 000 Kč od 25. 11. 2023 do zaplacení skládající se z poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 170 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 21. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr, přičemž žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které mu byly zaslány bezhotovostně. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 12 000 Kč (smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny), a to společně s čerpanou jistinou nejpozději k 21. dni v měsíci. Žalovaný však své smluvní závazky nesplnil řádně a včas, když ke dni podání žaloby na svůj dluh uhradil neuhradil ničeho. Smlouva přitom byla mezi stranami uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webovou stránku žalobkyně , internetová adresa, , na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje včetně kopie občanského průkazu a zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala výpisy z účtu žalovaného nebo výplatní lístky a nahlížena do veřejně dostupných databází, čímž zjistila průměrné měsíční příjmy a výdaje žalovaného. Smlouva byla podepsána za pomocí SMS kódu. V důsledku prodlení žalovaného, na které byl opakovaně upomínán, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 24. 11. 2023. Žalobkyně se dále domáhala smluvní pokuty ve výši 4 170 Kč vypočtené jako 0,1 % denně z dlužné částky (30 000 Kč) za období od 25. 11. 2023 (prodlení) do 12. 4. 2024 (odeslání předžalobní upomínky). Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 12. 7. 2024 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Tato usnesení byla žalovanému doručena dne 1. 8. 2024 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 6. 2023, žádostí o spotřebitelský úvěr, výpisy z účtu žalobkyně i žalovaného, oznámením o zesplatnění ze dne 21. 11. 2023 a předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne. Z těchto listin dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21. 6. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dohoda, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč oproti verifikační platbě ve výši 1 Kč, přičemž žalovaný skutečně čerpal částku 30 000 Kč postupně ve vícero (devíti) platbách, které se žalovaný zavázal vrátit společně se sjednaným smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny (v kapitalizované podobě 12 000 Kč) na účet žalobkyně nejpozději do 21. dne v měsíci. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici výplatní lístky žalovaného za období 3-5/2023, ze kterých vyplývá, že žalovaný měl celkové měsíční příjmy od 74 000 Kč do 113 000 Kč a celkové měsíční výdaje od 70 000 Kč do 115 000 Kč, přičemž v žádosti o úvěr byly vyplněny příjmy ve výši 33 000 Kč (ze závislé činnosti) a výdaje 14 000 Kč měsíčně. Dále se strany dohodly, že žalovaný je povinen žalobkyni nahradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný nehradil své závazky řádně a včas, proto žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a dne 21. 11. 2023 zesplatnila celý úvěr a domáhala se zaplacení částky ve výši 81 674 Kč se lhůtou plnění do 3 dnů. Předžalobní upomínka s výzvou plnění do tří dnů byla vyhotovena 12. 4. 2024 a odeslána téhož dne žalovanému, ve které byl žalovaný vyzván k zaplacení souhrnné částky ve výši 87 708,69 Kč.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 20