11 C 215/2024-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částek 42 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 42 000 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení skládající se z poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 080 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 28. 8. 2023, 29. 8. 2023 a 31. 8. 2023 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které poskytla žalované revolvingový úvěr, přičemž žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které jí byly zaslány bezhotovostně. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 12 000 Kč (smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny), a to společně s čerpanou jistinou nejpozději k 20. dni v měsíci. Žalovaná však své smluvní závazky nesplnila řádně a včas, když ke dni podání žaloby na svůj dluh uhradila neuhradil ničeho. Smlouva přitom byla mezi stranami uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webovou stránku žalobkyně , internetová adresa, , na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje včetně kopie občanského průkazu a zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala výpisy z účtu žalované nebo výplatní lístky a nahlížena do veřejně dostupných databází, čímž zjistila průměrné měsíční příjmy a výdaje žalované. Smlouva byla podepsána za pomocí SMS kódu. V důsledku prodlení žalované, na které byla opakovaně upomínána, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 24. 12. 2023. Žalobkyně se dále domáhala smluvní pokuty ve výši 4 080 Kč vypočtené jako 0,1 % denně z dlužné částky (30 000 Kč) za období od 25. 12. 2023 (prodlení) do 5. 9. 2024 (odeslání předžalobní upomínky). Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění žaloby týkající se nejen úvěruschopnosti nereagovala.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud ve věci usnesením ze dne 7. 10. 2024 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 21. 10. 2024 do vlastních rukou, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 8. 2023, výpisy z účtu, občanským průkazem a rodným listem žalované, oznámením o výměře invalidního důchodu ze dne 16. 5. 2023, výplatními páskami žalované, oznámením o zesplatnění ze dne 21. 12. 2023 a předžalobní upomínkou ze dne 9. 5. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne. Z těchto listin dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 28. 8. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dohoda, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč oproti verifikační platbě ve výši 1 Kč, přičemž žalovaná skutečně čerpal částku až 30 000 Kč (v rozporu se smluvním ujednáním) postupně ve třech platbách, které se žalovaná zavázala vrátit společně se sjednaným smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny (v kapitalizované podobě 12 000 Kč) na účet žalobkyně nejpozději do 20. dne v měsíci. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici výplatní lístky žalované za období 4-7/2023, ze kterých vyplývá, že žalovaná měla měsíční příjmy od 5 397 Kč do 11 980 Kč a dále je příjemcem invalidního důchodu druhého stupně ve výši 10 381 Kč měsíčně, tudíž její celkové měsíční průměrné příjmy činí 19 000 Kč (přičemž toto nebylo ani žalobkyní tvrzeno). Výdaje žalované zkoumány nebyly. Dále se strany dohodly, že žalovaná je povinna žalobkyni nahradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná nehradila své závazky řádně a včas, proto žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a dne 21. 11. 2023 zesplatnila celý úvěr a domáhala se zaplacení částky ve výši 82 115 Kč se lhůtou plnění do 3 dnů. Předžalobní upomínka s výzvou plnění do tří dnů byla vyhotovena 9. 5. 2024 a odeslána téhož dne žalovaném ve které byla žalovaná vyzvána k zaplacení souhrnné částky ve výši 87 979,65 Kč a nákladů ve výši 17 859 Kč..6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru (byť zcela v rozporu se smluvním ujednáním), což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odb