11 C 223/2023-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 22 386 Kč s příslušenstvím, představující dluh ze smlouvy o úvěru , číslo, , uzavřené dne 11. 5. 2022, dle které se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 16 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky spolu s poplatky za poskytnutí úvěru a za objednané volitelné služby vč. příslušenství dle čl. II odst. 5 smlouvy. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , internetová adresa, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost, a to následujícím způsobem – celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: CEE, ISIR, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru „sankční seznamy“, interní registry historie klienta a další. Podrobný výpočet týkající se úvěruschopnosti se nachází v příloze žaloby, v níž jsou obsaženy veškeré informace ohledně ověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky, a to se závěrem, že žalovaná byla a je schopna své závazky splácet. Žalobkyně vycházela i z bankovního účtu žalované získaného od společnosti Kontomatik. Žalobkyní ověřená výše čistého příjmu žalované činila 8 833 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Žalovaná následně správnost svých údajů potvrdila a došlo k podepsání úvěrové smlouvy. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalobkyně vyplatila žalované peněžní prostředky formou bezhotovostního převodu dne 11. 5. 2022 ve výši 16 800 Kč. Úvěr byl splatný dne 10. 6. 2022, ve výši 21 474 Kč sestávající z jistiny 16 800 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 370 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ 110 Kč, poplatku za službu „Presto“ 165 Kč a poplatku za službu „informační SMS servis“ 29 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od prodlení do zaplacení dle čl. 6.4 VOP a čl. 3 sazebníku. Žalobkyně však smluvní pokutu uplatňuje pouze za prvních 90 dnů prodlení ve výši 912 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci usnesením ze dne 7. 8. 2023 a ze dne 25. 8. 2023 vyzval žalobkyni i žalovanou, aby se vyjádřily, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byly současně poučeny, že nevyjádří-ly se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 8. 8. 2023 do datové schránky a žalované bylo doručeno dne 18. 9. 2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřily a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 11. 5. 2022, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlasem se zpracováním osobních údajů, identifikovanými příjmy, všeobecnými obchodními podmínkami, obecnými principy posuzování a filozofií společnosti, občanským průkazem žalované, autorizací ověření totožnosti, sazebníkem žalobkyně, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a výzvou k úhradě ze dne 10. 3. 2023 včetně podacího archu z téhož dne. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním s úvěrovým disponibilním limitem ve výši 16 800 Kč. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně dne 11. 5. 2022 ve výši 16 800 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 10. 6. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 370 Kč a příplatkovými službami (klidné spaní ve výši 110 Kč měsíčně, Presto ve výši 165 kč a informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně), celkem měla žalovaná uhradit částku ve výši 21 474 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Žalovaná dosahovala průměrně měsíčního příjmů ve výši 8 833 Kč a výdaje představovaly částku nejméně 5 500 Kč (bez bližší specifikace). Disponibilní příjem žalované byl stanoven na 8 833 Kč měsíčně. Žalovaná ničeho neuhradila, a proto ji žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 10. 3. 2023 k úhradě dlužné částky ve výši 24 978,14 Kč do 3 dnů, přičemž dopis byl odeslán téhož dne.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve formě úvěrového rámce až do výše 7 000 Kč, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit