11 C 269/2023-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 15 471,52 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 10 439,62 Kč a příslušenství 5 031,90 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., dne 20. 7. 2020 smlouvu o úvěru , číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v místě svého bydliště oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně sjednaného příslušenstvím v celkové výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů a inkasního poplatku. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 9. 2021. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uhradil toliko částku 8 999,99 Kč, která byla započtena původním věřitelem zčásti jak na úhradu jistiny, tak na úhradu příslušenství a poplatků. Strany si ve smlouvě dále sjednaly, že pokud žalovaný poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, kterou žalobkyně požadovala pouze za dobu od 21. 9. 2021 do 16. 1. 2023 v kapitalizované výši 5 031,90 Kč. Dluh žalovaného se stal splatným nejpozději dnem splatnosti poslední předepsané splátky, tj. dnem 20. 9. 2021, od 21. 9. 2021 se tak žalovaný dostal do prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023, s účinností k 3. 2. 2023, uzavřené mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 9. 2. 2023, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 33 140,31 Kč (navýšené o částky požadované původním věřitelem, které žalobkyně neuplatňuje). K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Neboť dospěl k závěru, že žalovanému měsíčné zbývalo k úhradě případných ostatních závazků částka ve výši 10 913 Kč. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu Standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaný potvrdil připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 30. 10. 2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 20. 11. 2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o úvěru ze dne 20. 7. 2020 vč. smluvních podmínek a předpisu splátek, žádosti o úvěr ze dne 20. 7. 2020, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 7. 2020, dokumenty k ověření bonity (pracovní smlouva, čestné prohlášení a výplatní pásky za období 4-6/2020), smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve znění dodatku ze dne 3. 6. 2022 a ze dne 1. 2. 2023, oznámením právního předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne 9. 2. 2023 včetně podacího archu ze dne 10. 2. 2023 a předžalobní upomínkou ze dne 24. 5. 2023 vč. podacího archu ze dne 29. 5. 2023. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 7. 2020 smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru, podle které , právnická osoba, . poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru (administrativní poplatek) ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč (celkem navýšené o 12 888 Kč) ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného (žádosti o úvěr) bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný s měsíčním čistým příjmem ve výši 15 773 Kč. Celkové výdaje měly činit v době uzavření smlouvy částku 4 860 Kč měsíčně, která sestává z částek 1 000 Kč za bydlení a energie a částky 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 10 913 Kč. S tím, že žalovaný bydlí u rodičů, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost.. Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v žádosti o úvěr prohlásil, že ověřil občanský průkaz žalovaného, řidičský průkaz a kartičku pojištěnce. Dále ověřil pracovní smlouvu a výplatní pásky za období 4-6/2020, ze kterých bylo zjištěno, že průměrný příjem žalovaného by činil cca 19 000 Kč měsíčně pokud by nebyl v exekuci a veškerá mzda by nebyla strhávána. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo dne 3. 2. 2023 k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 2. 2023 a současně byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu, který byl odeslán dne 10. 2. 2023. Dopisem ze dne 24. 5. 2023 oznámil právní zástupce žalobkyně převzetí věci advokátní kanceláří a opětovně vyzval k úhradě dluhu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 24. 5. 2023 a odeslána 29. 5. 2023 s tím, že žalovaný je povinen svůj dluh uhradit nejpozději do 2. 6. 2023.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši ú