11 C 365/2023-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 93 251,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 6. 12. 2018 smlouvu o úvěru „, název, “ č. , číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 124 886 Kč. Mezi stranami byla sjednána úroková sazba ve výši 4,40 % ročně a dále poplatky za poskytnuté bankovní služby a případně poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr. Celkovou výší úvěru včetně příslušenství byla žalovaná povinna splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 546 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas. V důsledku závažného porušení smluvních povinností právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný ke dni 9. 6. 2022. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované. Ze smluvních podmínek plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované půjčku splácet, které žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdce splnil podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí. Žalovaná v době poskytnutí úvěru měla příjem ve výši 8 000 Kč a další příjem v domácnosti činil 12 000 Kč. Výdaje domácnosti byly ve výši 11 300 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2023 s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná do podání žaloby celkem uhradila 45 583,13 Kč. Zbývající část dluhu, představovanou podanou žalobou, žalovaná neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná podala proti elektronickému platebnímu rozkazu včasný odpor, ve kterém uvedla, že v době poskytnutí úvěru pobírala rodičovská příspěvek a příspěvek na dítě a že právní předchůdce žalobkyně zcela neověřoval její reálné možnosti splácet poskytnutý úvěr.3. Z jednání konaného 7. 3. 2024 se žalovaná řádně a včas omluvila, přičemž nežádala odročení jednání. Zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, setrval na podané žalobě v celém rozsahu.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 6. 12. 2018, listinou označenou jako akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „, název, “ ze dne 6. 12. 2016, obchodními podmínkami, sazebníkem, produktovými obchodními podmínkami, oznámením o okamžité splatnosti úvěru ze dne 9. 6. 2022, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023 včetně přílohy č. 1 (seznam pohledávek), výpisem žalobkyně z obchodního rejstříku, výpisem z úvěrového účtu, výpisem z účtu, odeslanými údaji, informacemi o spotřebitelském úvěru, doplněním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru – , název, , oznámením o postoupení pohledávky žalované vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 6. 12. 2018 smlouvu o úvěru nazvanou jako „, název, “ č. , číslo, , podle které , právnická osoba, poskytl žalované bezhotovostní úvěr ve výši 124 886 Kč s úrokovou sazbou ve výši 4,40 % ročně. Žalovaná byla povinna dle smlouvy splácet poskytnutý úvěr v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 1 546 Kč. Žalovaná splátky úvěru nehradila řádně a včas proto původní věřitel využil svého oprávnění ze smlouvy, a proto úvěr ke dni 9. 6. 2022 zesplatnil. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Z prohlášení žalované (doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru) bylo zjištěno, že žalovaná je na mateřské/rodičovské dovolené s čistým měsíčním příjmem ve výši 8 400 Kč, další příjmy domácnosti ve výši 12 000 Kč, přičemž pravidelné měsíční výdaje domácnosti činily 11 300 Kč (4 500 Kč na bydlení a 6 800 Kč domácnost). V době poskytnutí úvěru byla žalovaná vdaná, žila v nájmu a jejich domácnost se skládala ze dvou členů. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28.6. 2023 s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná do podání žaloby celkem uhradila 45 583,13 Kč. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 6. 10. 2023 a odeslána 9. 10. 2023.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 124 886 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit mini