11 C 44/2024-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 29 373,76 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 25 041,10 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 332,66 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, dne 14. 4. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky do výše úvěrového rámce až 500 000 Kč s platební kartou s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet včetně sjednaného pojištění a úroku s úrokovou sazbou 26,28 % ročně ve výši 1 500 Kč měsíčně se splatností první splátky ke dni 17. 8. 2022. Celkem žalovaná vyčerpala částku finančních prostředků ve výši 26 514,10 Kč. Před poskytnutím finančních prostředků právní předchůdce žalobkyně prověřoval s odbornou péčí pravdivost tvrzení žalované ohledně měsíčních příjmů (33 000 Kč) a výdajů (18 000 Kč) za účelem ověření úvěruschopnosti nahlédnutím do interních i externích databází. Žalovaná porušila své povinnosti hradit úvěr řádně a včas, když uhradila toliko 2 747 Kč, proto právní předchůdce využil svého oprávnění ze smlouvy a úvěr zesplatnil ke dni 28. 2. 2023 jako poslední den po měsíci, kdy bylo žalované odesláno odstoupení od úvěrové smlouvy. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni 21. 3. 2023, což bylo žalované písemně oznámeno žalobkyní. Dlužná částka, tj. jistina ve výši 25 041,10 Kč, smluvní pokuta ve výši 4 332,66 Kč včetně příslušenství, nebylo žalovanou uhrazeno i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci usnesením ze dne 26. 2. 2024 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 18. 3. 2024 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to předběžnou žádostí o úvěr ze dne 14. 4. 2022, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 4. 2022, smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 14. 4. 2022, akceptací návrhu ze dne 22. 4. 2022, výpisem plateb, odstoupením od úvěrové smlouvy e dne 25. 1. 2023, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení ze dne 29. 3. 2023 od žalobkyně i právního předchůdce včetně podacího archu ze dne 30. 3. 2023, oznámením o předání do advokátní kanceláře ze dne 3. 5. 2023 a předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2023 včetně podacího archu ze dne 30. 6. 2023. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaná dne 14. 4. 2022 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru s akceptací dne 22. 4. 2022, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s příslušenstvím vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Úvěr byl sjednán s roční úrokovou sazbou ve výši 26,28 %., bez pojištění. Při uzavírání smlouvy právní předchůdce zjistil, že žalovaná má čistý měsíční příjem ve výši 33 000 Kč a celkové náklady domácnosti ve výši 18 000 Kč. Jelikož žalovaná neplnila své smluvní povinnosti řádně a včas, dostala se do prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Posléze právní předchůdce žalobkyně dne 25. 1. 2023 oznámil žalované, že odstoupil od úvěrové smlouvy. Dne 29. 3. 2023 oznámil právní předchůdce i žalobkyně, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou žalobkyni v celkové výši 28 821,60 Kč vč. příslušenství a vyzval ji k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu na příslušný účet, který byl odeslán dne 30. 3. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 7. 7. 2023 výzvou před podáním žaloby učiněnou 28. 6. 2023, která byla žalované doručována dne 30. 6. 2023 prostřednictvím České pošty. Z platební historie vyplynulo, že žalovaná čerpala celkem částku 26 541,10 Kč a uhradila 2 747 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po odeslání předžalobní upomínky.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 541,10 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet s