11 C 80/2024-30 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 193 620,79 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. rozsudku s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., dne 29. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 13,99 % ročně a poplatky dle ceníku. Úvěr měl žalovaný hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 565 Kč vždy do 20. dne kalendářního měsíce. Žalovaný své povinnosti nehradil řádně a včas ani přes upomínky, proto právní předchůdce žalobkyně využil oprávnění ze smlouvy a prohlásil úvěr ke dni 1. 7. 2023 za splatný. Při schvalování úvěru vycházel původní věřitel z údajů poskytnutých žalovaným (příjem 23 495 Kč; výdaje 0 Kč a nájemné 2 000 Kč) a kontrolou v databázích a registrech. Žalovaný na předmětnou smlouvu do podání žaloby uhradil toliko 29 372,91 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným společnosti I-Xon na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 9. 2023 a následně 2. 9. 2023 došlo k postoupení na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 2. 4. 2024 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 22. 4. 2024 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 24. 11. 2022, smlouvou o úvěru ze dne 29. 11. 2022, všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, , interním posouzením úvěruschopnosti klienta, ceníkem pro soukromou klientelu, výpisem z účtu žalovaného, výpisem z úvěrového účtu žalovaného, výzvou ze dne 30. 5. 2023, rozhodnutím o zesplatnění ze dne 1. 7. 2023, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 9. 2023 včetně seznamu pohledávek, oznámením o postoupení ze dne 12. 9. 2023 a ze dne 20. 9. 2023, předžalobní upomínkou ze dne 20. 9. 2023 včetně podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 11. 2022 smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru, podle které , právnická osoba, . poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč bezhotovostně prostřednictvím úvěrového účtu a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 13,99 % ročně spolu s poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 565 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje a výpisem z účtu vedeného u právního předchůdce za období 9-11/2022. Měsíční příjmy žalovaného se pohybují mezi 10 000 Kč až 30 000 Kč (v žádosti uvedl 23 495 Kč) a výdaje vždy pokrývají veškeré jeho příjmy (v žádosti uvedeno výdaje 0 Kč a nájem 2 000 Kč). Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 29 372,91 Kč. Ke dni 1. 7. 2023 došlo k zesplatnění celého úvěru a následně 2. 9. 2023 k postoupení na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 20. 9. 2023 a odeslána následující den s tím, že žalovaný je povinen svůj dluh uhradit nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozh