12 C 120/2024-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 600 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , který měl být žalovaným splacen včetně poplatku ve výši 4 600 Kč nejpozději dne 3. 4. 2023. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek www. , Anonymizováno, .cz kde si žalovaný sám vybral výši úvěru a termín splatnosti. Předmětná pohledávka byla dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12.2022 postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Žalovaný do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, dluží žalobkyni jako právní nástupkyni původní věřitelky žalovanou částku včetně zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně na základě nahlédnutí do veřejných registrů a na základě informací poskytnutých žalovaným.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ( dále jen o.s.ř.) a k projednání věci jednání nenařizoval. Na výzvu soudu, jakým konkrétním způsobem, nad rámec v žalobě uvedených tvrzení, žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nebylo rovněž reagováno.3. Z listiny nazvané Smlouva o úvěru č. , hodnota, s datem , datum, bylo zjištěno, že jako smluvní strany jsou na této listině označeny právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , jako věřitel a žalovaný jako dlužník, věřitelka se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se měla zavázal vrátit částku 24 600 Kč do 30 dnů. Na této listině není podpis žalovaného, pouze údaje o tom, že mělo dojít k zaslání potvrzovacího kódu klientovi a datum a čas potvrzení smlouvy klientem prostřednictvím kódu. Úvěruschopnost žalovaného nebyla ověřována, kdy žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje doklady, které při zkoumání úvěruschopnosti měla mít její právní předchůdkyně k dipozici. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že tato odeslala částku 20 000 Kč dne , datum, na účet č. , hodnota, . Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 6. 1. 2023 byla přispána verifikační platba ve výši 1 Kč z účtu č. , č. účtu, od odesílatele s názvem , Anonymizováno, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, včetně příloh bylo dále zjištěno, že předmětná pohledávka z úvěrové smlouvy přešla na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 9. 2023 současně s předžalobní výzvou k úhradě pohledávky, která mu byla téhož dne zaslána.4. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil skutkový závěr, že právním předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostním převodem žalovanému částku 20 000 Kč bez jakékoliv zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to na jeho účet a dále, že smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Uzavření úvěrové smlouvy v řízení prokázáno nebylo. Této skutečnosti si zřejmě byla i sama žalobkyně vědoma, když uvádí, že v případě, že nebude nárok ze smlouvy o úvěru prokázán, požaduje vydání pouze bezdůvodného obohacení, kdy dále uvádí, že důkazně je již zcela vyčerpána a je si vědoma procesních následků.5. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný netvrdil, že by něco zaplatil, čímž by nárok žalobkyně zanikl. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen žalobkyni vrátit bezdůvodné obohacení. Soud má za to, že se mezi účastníky nejedná o závazek ze smlouvy o úvěru, a to z toho důvodu, že v řízení nebylo prokázáno, že by taková smlouva mezi účastníky byla uzavřena, když na předložené smlouvě absentuje podpis žalovaného a ačkoliv žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní, žádný důkaz k uzavření této smlouvy takovým způsobem neuvedla. Pro výše uvedené bylo tedy žalobě v částce 20 000 Kč vyhověno. Ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu, , Anonymizováno6. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny ve výši 20 000 Kč tj. úspěch ve výši 70 %, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí po kapitalizaci částku 8 609 Kč (4 600 Kč + 4 009 Kč), tj. neúspěch 30 %. Při uplatnění zásady, že od účastníka, který měl ve věci větší úspěch se odečte jeho neúspěch, měla žalobkyně v řízení celkově úspěch ve výši 40 %.Celkové náklady jsou tedy představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 984 Kč a jednak odměnou za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), po 300 Kč za každý úkon podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátního tarifu) jednak náhradou hotových výdajů advokáta, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem tedy částku ve výši 1 200 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 252 Kč podle ust. § 137 o.s.ř. Žalovaný by byl povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 436 Kč, ale s ohledem na její procesní úspěch ve výši 40 % jí náleží částka 974,40 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.