12 C 133/2024-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 21 069,14 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, ., se sídlem v Praze, dne , datum, smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 17,6 % ročně. Dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit ve sjednaných splátkách. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a uhradila celkem 28 553,78 Kč. Dluží částku 21 069,14 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 19 569,14 Kč a poplatku ve výši 1 500 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně z údajů poskytnutých žalovanou, které vyhodnotil s využitím matematických modelů, provedl kontrolu veřejných databází a neměl důvod pochybovat o jejich správnosti. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku na společnost , Anonymizováno, ., která následně tuto pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Z listin předložených žalobkyní, a to ze smlouvy o úvěru – express půjčka ze dne , datum, včetně standartních informací k poskytovanému úvěru a sazebníku poplatků, výpisu z úvěrového účtu, platební historie, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, předžalobní výzvy k úhradě ze dne 9. 10. 2023 včetně podacího lístku, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 včetně přílohy a potvrzení o úplatě, dopisu o zesplatnění pohledávky ze dne 20. 8. 2022, upomínky ze dne 22. 1. 2022, 22. 2. 2022, 19. 3. 2022, 22. 4. 2022, a 6. 8. 2022 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které poskytla uvedená banka žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 17,6 % ročně a administrativní poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 677,47 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, k němuž žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 16 500 Kč, příjem domácnosti 35 000 Kč (žalovaná byla svobodná) a dosavadní interní a externí splátky. Příjem měl být ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, kdy soudu žádný doklad předložen nebyl. Výdaje pak nebyly ověřovány ničím. Dopisem byla žalovaná informována jak o zesplatnění úvěru tak o postoupení pohledávky nejprve na společnost , Anonymizováno, , poté na žalobkyni. Žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dluhu, naposledy pak předžalobní upomínkou ze dne 9. 10. 2023.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 30 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na její příjmy a dosavadní závazky, které však nebyly ničím ověřovány a byly vyhodnoceny matematickým modelem. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 28 553,78 Kč, proto nadále dlužní žalobkyni částku 1 446,22 Kč. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba v částce 19 622,92 Kč zamítnuta, kdy rovněž s ohledem na neplatnost smlouvy není žalovaná vázána dalšími ujednáními o poplatcích a smluvních úrocích. Ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160 ve spojení s rozhodnutím NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu, proto byla žaloba v této části rovněž zamítnuta.10. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 1 466,22 Kč, kdy ve zbývající části 19 622,92 Kč včetně příslušenství byla žaloba zamítnuta. Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.