12 C 50/2024-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 605 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně pak následně svým podáním ze dne 11. 3. 2024 doplněným dne 14. 3. 2024 vzala žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 6 305 Kč (poplatek), částky 2 500 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky) zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 305 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení a částky 6 300 Kč (smluvní pokuta). Dále požadovala tedy uhrazení pouze jistiny ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 1. 2023 a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným , datum, smlouvu o zápůjčce (dále jen Smlouva). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které byly žalovanému poskytnuty dne , datum, , kdy žalobce následně požádal o navýšení zápůjčky o dalších 17 000 Kč, které byly žalovanému zaslány rovněž na účet č. , č. účtu, ,a to dne a , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku žalobkyní vrátit do 19. 1. 2023, kdy však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas a poskytnuté finanční prostředky nebyly žalovaným do dnešního dne vráceny, a to ani přes výzvu zaslanou před podáním žaloby.2. Účastníci řízení na základě tvrzeních uvedených v žalobě a na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované tento splácet, a to dotazem na rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry žalované. Dne , datum, žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu (smlouva o zápůjčce ze dne , datum, včetně VOP, smlouva o dočerpání), na jejímž základě mu poskytla finanční prostředky výši 3 000 Kč, kdy následně žalovaný požádal o navýšení zápůjčky o dalších 17 000 Kč, které byly žalovanému na jeho účet zaslány dne , datum, (výpis z běžného účtu z , datum, ). Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 19. 1. 2023. Žalovaný svůj závazek neplnil a neuhradil zapůjčené finanční prostředky řádně a včas. Žalovaný byla opětovně upozorňován na úhradu svého dluhu (upomínka ze dne 26. 1. 2023, 9. 2. 2023 a 5. 3. 2023). Naposledy pak byl žalovaný vyzván k úhradě dopisem ze dne 19. 10. 2023 (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek z téhož dne). Jelikož žalobkyně nedisponuje dalšími důkazy ohledně úvěruschopnosti klienta, vzala žalobu částečně zpět tak, že požaduje toliko bezdůvodné obohacení, včetně zákonných úroků z prodlení. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 věta první, ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 87 ZoSÚ věty druhé soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.7. Skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, byť z jiných důvodů, než uvedla žalobkyně. Předně se soud se zabýval skutečností, zda žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak jí stanoví zákon č. 257/2016 Sb. Jelikož z žaloby nevyplývají žádné podklady o tom, že by úvěruschopnost žalované byla jakkoli prověřována, a žalobkyně sama uvádí, že těmito podklady nedisponuje, soud dospěl k závěru, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy, kdy tedy žalobkyně plnila žalované bez právního důvodu a vznikl jí tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému byla poskytnuta celkem částku 20 000 Kč převodem na účet žalovaného a žalovaný jí nevrátil dosud ničeho, tedy částka 20 000 Kč představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, kdy požaduje pouze tento majetkový prospěch. Dále soud ve výroku II. rozsudku zamítl žalobou požadované příslušenstvím představované zákonným úrokem z prodlení s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 kde platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky a jelikož byla splatnost určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu.8. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 20 000 Kč, zatímco ohledně částky 15 105 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 305 od 20. 1. 2023 do zaplacení ( po kapitalizaci 1 338 Kč), bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žalobkyně (kdy toto nebylo činěno z důvodu chování žalovaného) a ohledně částky zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení ( po kapitalizaci 4 245 Kč) byla žaloba zamítnuta (viz výrok II.). Z výše uvedeného je tedy zjevné, že nepatrně větší úspěch ve věci měl nakonec žalovaný, která by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.