13 C 4/2024-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 42 428,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci dne 19. 6. 2022 uzavřeli smlouvu o úvěru č. , číslo, , podle které poskytla žalobkyně žalované bezúčelový úvěr ve výši 42 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 760 Kč splatných vždy 24. dne v měsíci. Dle obchodních podmínek, resp. sazebníku poplatků, byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované za své služby poplatky, konkrétně poplatek ve výši 500 Kč za výzvu k úhradě dluhu. Žalovaná porušila své povinnosti hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, když naposledy se ocitla v prodlení s úhradou splátky splatné ke dni 12. 9. 2022. Žalobkyně proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 24. 6. 2023. Ke dni 24. 10. 2023 žalovaná dlužila žalobkyni jistinu úvěru ve výši 40 928,08 Kč, poplatky za odeslání třech výzev k úhradě dluhu v celkové výši 1 500 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 001,90 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 237,37 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 8,05 % ročně a dále zákonný úrok z prodlení, to vše od 25. 10. 2023 do zaplacení. Žalovaná svůj dluh nesplnila ani poté, co jí byla dne 10. 11. 2023 odeslána předžalobní výzva.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že příjmy a výdaje žalované zjišťovala žalobkyně z čestného prohlášení v žádosti o úvěr a tyto dále ověřila na základě transakcí na běžném účtu žalované, který byl veden u žalobkyně. Takto bylo zjištěno, že žalovaná za posledních 5 měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy dosahovala průměrný měsíční příjem 33 359 Kč a měla průměrné měsíční výdaje 24 707 Kč. Platební kapacita žalovaná tak byla stanovena ve výši 8 652 Kč měsíčně a byla shledána dostatečnou pro měsíční splátku úvěru ve výši 760 Kč. Kromě toho žalobkyně prověřovala zadluženost žalované a její rizikovost, včetně kontroly v úvěrových registrech (BRKI, NRKI), to vše bez negativních poznatků. Žalobkyně tedy s odbornou pečlivostí posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a jelikož neměla žádné pochybnosti o její platební schopnosti, tak finanční prostředky žalované poskytla.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 19. 6. 2022 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru č. , číslo, ), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 42 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované (výpis z účtu). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr, se smluvním úrokem 15,19 % ročně, uhradit v 96 měsíčních splátkách po 760 Kč, z nichž první byla splatná dne 24. 7. 2022. Součástí úvěrové smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně, podle jejichž čl. 8.2. byla žalobkyně, v případě prodlení žalované s placením úvěru, oprávněna adresovat žalované výzvu nebo upomínku k uhrazení dlužné částky s lhůtou pro uhrazení dluhu v trvání alespoň 30 dní. V případě, že žalovaná ani na základě takové výzvy dlužnou částku neuhradí, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (obchodní podmínky). Žalovaná sjednané splátky úvěru řádně nehradila (výpis z úvěrového účtu), což mělo za následek, že žalobkyně jí zaslala celkem tři výzvy k zaplacení dluhu (výzvy ze dne 23. 1. 2023, , právnická osoba, . 2023 a 20. 3. 2023) a následně dopisem ze dne 26. 6. 2023 celý úvěr zesplatnila (oznámení o zesplatnění úvěru, dodejka). Dle sazebníku žalobkyně za odeslání každé výzvy k úhradě dlužné částky žalobkyni náleží poplatek 500 Kč (Sazebník ČSOB pro FO). Předžalobní upomínkou ze dne 8. 11. 2023, odeslanou dne 10. 11. 2023, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu, a to do 7 dnů od odeslání výzvy (předžalobní výzva, podací arch).5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má v prvé řadě za to, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 42 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet řádně a včas, včetně smluvního úroků ve výši 15,19 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při poskytnutí těchto finančních služeb vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, je nutno na předmětnou smlouvu aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na tomto místě soud konstatuje, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované a dostatečně vyhodnotila její majetkovou situaci, čímž naplnila povinnosti vyplývající jí z ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V té souvislosti soud považuje za podstatné především to, že při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně nespoléhala pouze na vlastních tvrzení žalované, ale vyhodnocovala i údaje o jejich skutečných příjmech a výdajích, které byly doložené výpisy z účtu, vedeného u žalobkyně. Pokud následně žalobkyně dospěla k názoru, že rozdíl v průměrných příjmech a výdajích žalované v období před uzavřením úvěrové smlouvy činil 8 652 Kč, což jí (i při zachování dostatečné rezervy na další případné výdaje) umožňovalo hradit sjednané splátky úvěru ve výši 760 Kč měsíčně, pak tomuto závěru nemá soud co vytknout. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, přičemž k nápravě nedošlo ani po opětovném upomínání ze strany žalobkyně, soud shledal důvodným postup žalobkyně, která využila svého práva a ke dni 24. 6. 2023 úvěr zesplatnila. Žalovaná tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 40 928,08 Kč a na poplatcích za odeslání třech výzev k úhradě dluhu částku 1 500 Kč, tedy celkem 42 428,04 Kč.8. Žalobkyni byl dále přiznám smluvní úrok, který žalobkyně kapitalizovala ke dni 24. 10. 2023 ve výši 4 001,90 Kč, a následně pak od 25. 10. 2023 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 928,04 Kč (dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.)9. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani po zesplatnění úvěru ke dni 24. 6. 2023 tento nezaplatila, dostala se počínaje dnem 25. 6. 2023 s úhradou svého dluhu ve výši 42 428,04 Kč do prodlení a je proto podle § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení, jehož sazba činí dle nařízení č. 351/2013 Sb. 15 % ročně. Úrok z prodlení byl žalobkyní přiznán jednak v kapitalizované výši 1 237,37 Kč (ke dni 24. 10. 2023) a dále pak ve výši 15 % ročně z částky 42 428,04 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení.10. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 500 Kč (§ 14b a. t.), 3x režijní paušál po 300 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH (504 Kč) a připočtení soudního poplatku (vč. jeho doplatku viz níže) v částce 2 121,50 Kč, činí celkem 5 025,50 Kč. Soud v daném případě aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), a zároveň požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč.11. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 42 428,04 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 698 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % ze žalované částky (tj. 2 121,50 Kč), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 423,50 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).12. Soudem stanovená třídenní lhůta k plnění má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť v projednávané věci soud zejména vzhledem k výši dlužné částky, délce prodlení, jakož