13 C 8/2024-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 55 476,85 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci dne 11. 5. 2022 uzavřeli smlouvu o úvěru č. , číslo, , podle které poskytla žalobkyně žalované bezúčelový úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit ve 24 měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 021 Kč splatných vždy 24. dne v měsíci. Dle obchodních podmínek, resp. sazebníku poplatků, byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované za své služby poplatky, konkrétně poplatek ve výši 500 Kč za výzvu k úhradě dluhu. Žalovaná porušila své povinnosti hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, když naposledy se ocitla v prodlení s úhradou splátky splatné ke dni 24. 9. 2022. Žalobkyně proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 24. 2. 2023. Ke dni 24. 10. 2023 žalovaná dlužila žalobkyni jistinu úvěru ve výši 53 976,85 Kč, poplatky za odeslání třech výzev k úhradě dluhu v celkové výši 1 500 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6 880,32 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 251,67 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 8,05 % ročně a dále zákonný úrok z prodlení, to vše od 25. 10. 2023 do zaplacení. Žalovaná svůj dluh nesplnila ani poté, co jí byla dne 10. 11. 2023 odeslána předžalobní výzva.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že příjmy a výdaje žalované zjišťovala žalobkyně z čestného prohlášení v žádosti o úvěr a tyto dále ověřila na základě transakcí na běžném účtu žalované, který byl veden u žalobkyně. Takto bylo zjištěno, že žalovaná za posledních 5 měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy dosahovala průměrný měsíční příjem 25 628 Kč a měla průměrné měsíční výdaje 10 500 Kč. Platební kapacita žalovaná tak byla stanovena ve výši 15 138 Kč měsíčně a byla shledána dostatečnou pro měsíční splátku úvěru ve výši 3 021 Kč. Kromě toho žalobkyně prověřovala zadluženost žalované a její rizikovost, včetně kontroly v úvěrových registrech (BRKI, NRKI), to vše bez negativních poznatků. Žalobkyně tedy s odbornou pečlivostí posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a jelikož neměla žádné pochybnosti o její platební schopnosti, tak finanční prostředky žalované poskytla.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 11. 5. 2022 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru č. , číslo, ), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované (výpis z účtu). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr, se smluvním úrokem 18,20 % ročně, uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 3 021 Kč, z nichž první byla splatná dne 24. 6. 2022. Součástí úvěrové smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně, podle jejichž čl. 8.2. byla žalobkyně, v případě prodlení žalované s placením úvěru, oprávněna adresovat žalované výzvu nebo upomínku k uhrazení dlužné částky s lhůtou pro uhrazení dluhu v trvání alespoň 30 dní. V případě, že žalovaná ani na základě takové výzvy dlužnou částku neuhradí, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (obchodní podmínky). Žalovaná sjednané splátky úvěru řádně nehradila (výpis z úvěrového účtu), což mělo za následek, že žalobkyně jí zaslala celkem tři výzvy k zaplacení dluhu (výzvy ze dne 10. 10. 2022, 31. 10. 2022 a 2. 12. 2022.) a následně dopisem ze dne 26. 2. 2023 celý úvěr zesplatnila (oznámení o zesplatnění úvěru, dodejka). Dle sazebníku žalobkyně za odeslání každé výzvy k úhradě dlužné částky žalobkyni náleží poplatek 500 Kč (Sazebník ČSOB pro FO). Předžalobní upomínkou ze dne 8. 11. 2023, odeslanou dne 10. 11. 2023, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu, a to do 7 dnů od odeslání výzvy (předžalobní výzva, podací arch).5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má v prvé řadě za to, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet řádně a včas, včetně smluvního úroků ve výši 18,20 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při poskytnutí těchto finančních služeb vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, je nutno na předmětnou smlouvu aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na tomto místě soud konstatuje, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované a dostatečně vyhodnotila její majetkovou situaci, čímž naplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V té souvislosti soud považuje za podstatné především to, že při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně nespoléhala pouze na tvrzení žalované, ale vyhodnocovala i údaje o jejich skutečných příjmech a výdajích, které byly doložené výpisy z účtu, vedeného u žalobkyně. Pokud následně žalobkyně dospěla k názoru, že rozdíl v průměrných příjmech a výdajích žalované v období před uzavřením úvěrové smlouvy činil 15 138 Kč, což jí (i při zachování dostatečné rezervy na další případné výdaje) umožňovalo hradit sjednané splátky úvěru ve výši 3 021 Kč měsíčně, pak tomuto závěru nemá soud co vytknout. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, přičemž k nápravě nedošlo ani po opětovném upomínání ze strany žalobkyně, soud shledal důvodným postup žalobkyně, která využila svého práva a ke dni 24. 2. 2023 úvěr zesplatnila. Žalovaná tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 53 976,85 Kč a na poplatcích za odeslání třech výzev k úhradě dluhu částku 1 500 Kč, tedy celkem 55 476,85 Kč.8. Žalobkyni byl dále přiznám smluvní úrok, který žalobkyně kapitalizovala ke dni 24. 10. 2023 ve výši 6 880,32 Kč, a následně pak od 25. 10. 2023 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně z částky 53 976,85 Kč (dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.)9. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani po zesplatnění úvěru ke dni 24. 2. 2023 tento nezaplatila, dostala se počínaje dnem 25. 2. 2023 s úhradou svého dluhu do prodlení a je proto podle § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení, jehož sazba činí dle nařízení č. 351/2013 Sb. 15 % ročně. Úrok z prodlení byl žalobkyní přiznán jednak v kapitalizované výši 3 251,67 Kč (za období do 24. 10. 2023) a dále pak ve výši 15 % ročně z částky 55 476,85 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení.10. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 3 340 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH (2 293,20 Kč) a připočtení soudního poplatku (vč. jeho doplatku viz níže) v částce 2 774 Kč, činí celkem 15 987,20 Kč.11. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 55 476,85 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 2 220 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % ze žalované částky (tj. 2 774 Kč), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 554 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).12. Soudem stanovená třídenní lhůta k plnění má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť v projednávané věci soud zejména vzhledem k výši dlužné částky, délce prodlení, jakož i dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k úhradě dluhu, neshledal žádné důvody pro stanovení delší lhůty, případně pro povolení splátek, přičemž takové důvody nebyly v řízení účastníky ani tvrzeny.