14 C 20/2024-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 23.11.2023 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 410 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalobkyně, právní zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, soud proto jednal v jejich nepřítomnosti, přičemž právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o spotřebitelském úvěru, výplatními lístky, občanským průkazem, průkazem zdravotní pojišťovny, oznámením o zesplatnění, potvrzení o transakci, potvrzení o platbě, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:6. Mezi účastníky byla dne 13.10.2022 uzavřena úvěrová smlouva prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy úvěrující společnost žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a úroky byly sjednány ve výši 40 % z jistiny, přičemž žalovaný své závazky uhradit zapůjčené finanční prostředky nehradil řádně a včas, došlo k prodlení žalovaného, které vedlo k zesplatnění dne 12.2.2023, o čemž byl žalovaný uvědomen. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. Tato předžalobní výzva byla odeslána dne 15.10.2023 a žalovaný ničeho nezaplatil.7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku.8. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. V průběhu řízení na základě úvěrové smlouvy bylo nepochybně prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva dne 13.10.2022, na jejímž základě úvěrující společnost tedy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč., přičemž smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. Žalovaný v průběhu řízení nezpochybňoval uzavření úvěrové smlouvy, k žalobě se nevyjádřil, k jednání se nedostavil, nezpochybňoval ani převzetí finančních prostředků. Z předložených listinných důkazů, zejména potvrzení o transakci a potvrzení o platbě je zřejmé, že úvěrující společnost žalovanému finanční prostředky na základě úvěrové smlouvy poskytla. Na druhé straně dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná pro rozporu zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a rovněž s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu a zejména nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, dle kterého je nedostatek posouzení úvěruschopnosti porušením základních zásad práv, na kterých spočívá právní řád České republiky, jedná se dle závěru soudu o absolutní neplanost smlouvy. Podle soudu v projednávaném případě, byť žalobkyně tvrdila, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností, v daném případě absentují důkazy, které by prokazovaly, že se touto úvěruschopností žalovaného úvěrující společnost zabývala dostačujícím způsobem, když absentují doklady prokazující příjmy a výdaje žalovaného v rozhodné době před uzavřením smlouvy. Pro tento nedostatek shledal soud smlouvu absolutně neplatnou a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb., tedy jako o nároky z bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný ji ničeho nevrátil, shledal soud žalobu důvodnou v tomto rozsahu, včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy ze dne 15.10.2023, která byla odeslána dne 15.10.2023 a nejpozději 18.10.2023 byla k dispozici žalovaného. Dnem následujícím tedy 19.10.2023 se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením částky ve výši 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. V tomto rozsahu shledal soud žalobě vyhověl a výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení této částky včetně příslušenství to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu soud z důvodu shora uvedených žalobě nevyhověl a žalobu II. žalobu zamítl.12. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná a částečně procesně neúspěšná, procesně úspěšná byla v rozsahu v 61 %, procesně neúspěšná v rozsahu 39 % má tudíž právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 22 %. Pokud by se jednalo o 100 % úspěšnost, představovaly by náklady řízení, zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, 3 úkony s ohledem na formulářový typ žaloby podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, jeden úkon po 300 Kč za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu – 3 x 300 Kč, celkem 2 948 Kč, z toho představuje 22 % přiznané náklady řízení ve výši 495 Kč. Tyto náklady řízení dle výroku III. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.